Jim Clark

Jim Clark

Narození	4. března 1936 Kilmany
Úmrtí	7. dubna 1968 (ve věku 32 let) Hockenheimring
Národnost	Spojené království
Kariéra ve Formuli 1
Aktivní roky	1960 - 1968
Týmy	Lotus
Závody	73
Mistr světa	2 (1963, 1965)
Vyhrané závody	25
Stupně vítězů	32
Body celkem	264
Pole positions	33
Nejrychlejší kola	28
První závod	GP Nizozemska 1960
První vítězství	GP Belgie 1962
Poslední vítězství	GP JAR 1968
Poslední závod	GP JAR 1968
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jim (Jimmy) Clark (4. března 1936 Kilmany, Fife, Skotsko – 7. dubna 1968 Hockenheim) byl skotský automobilový závodník, pilot formule 1, dvojnásobný mistr světa z let 1963 a 1965 a vítěz 500 mil Indianapolis. Byl nejlepším jezdcem své generace a jak laickou, tak odbornou veřejností bývá vedle Ayrtona Senny a Michaela Schumachera řazen mezi největší velikány Formule 1. Během své poměrně krátké, ale úspěšné kariéry vytvořil řadu rekordů, z nichž některé dodnes nebyly překonány.

Před formulí 1

Narodil se jako James Clark 4. března 1936 v Kilmany ve skotském hrabství Fifeshire do rodiny farmáře jako páté a nejmladší dítě a také jediný syn. K závodění se poprvé dostal, když se jeho nejstarší sestra provdala za místního závodníka, který Jima zasvětil do závodění, ačkoli rodina byla proti tomu. Clark na sebe poprvé upozornil, když v sedmnácti letech vyhrál místní automobilový test. Na start prvního závodu se postavil o tři roky později ve vypůjčeném sedanu DKW. Závodil také ve skotských rallyových soutěžích.^[1]

Od roku 1958 jezdil pro tým Border Reivers pro Iana Scott-Watsona nejprve s Jaguarem D a později s vozem Elite začínající automobilky Lotus. Právě start v Brands Hatch s tímto vozem zaujal zakladatele Lotusu Colina Chapmana. Ten byl Clarkovými schopnostmi ohromen a nabídl mu místo ve svém voze pro start formule Junior. Jim byl sice původně dohodnut s Astonem Martinem, pro formuli 2, ale když z dohody sešlo, kývl na Chapmanovu nabídku. Prvního vítězství dosáhl už při svém čtvrtém startu opět na domácí půdě v Brands Hatch. Šéf Lotusu se jej proto rozhodl nasadit i do závodů formule 1 namísto Johna Surteese, který v té době jezdil jiné závody na motocyklech.

Formule 1

Jim debutoval ve Velké ceně Nizozemska na okruhu v Zandvoortu. Vedl si velmi dobře, většinu závodu se držel na páté pozici, pak však udělal chybu a havaroval. Následovala belgická Grand Prix ve Spa. Clarkův kolega Stirling Moss během tréninku havaroval tak vážně, že si zlomil obě nohy. V závodě pak na tomtéž místě zahynuli dva britští piloti – Jimův kolega Alan Stacey a Chris Bristowe, jemuž Jim jako první přispěchal na pomoc. Tyto tragédie Clarkem otřásly a k okruhu si vypěstoval silný odpor (startoval zde už na konci padesátých let, kdy byl svědkem smrti jiného závodníka). Jim nicméně závodil dál a svou první sezónu završil třetím místem ve Velké ceně Portugalska. Kromě toho dojel téhož roku třetí v závodě 24 hodin Le Mans (o rok dříve skončil druhý).^[1]

V roce 1961 opět závodil ve formuli 1 za Lotus. Sezóně tehdy dominovaly vozy Ferrari, Jim však znovu dokázal dvakrát dojet mezi prvními třemi – v Nizozemsku a ve Francii. V předposledním závodě v italské Monze se však zapletl do havárie, při níž zahynul pilot Ferrari Wolfgang von Trips a také třináct diváků. Pro další rok připravil tým povedený Lotus 25 a Jim s ním vyhrál svůj první závod Grand Prix – paradoxně to bylo na neoblíbené trati v belgickém Spa. Vítězství navíc dosáhl ve velmi těžkých podmínkách – na trati pršelo a pokrývala ji mlha. Vyhrál ještě dva závody a skončil druhý za Grahamem Hillem.

Své schopnosti naplno předvedl v sezóně 1963. První závod v Monaku sice nedokončil, ale poté zvítězil čtyřikrát za sebou a celkem sedmkrát. Vyhrál například premiérovou Velkou cenu v Mexiku. K těmto vítězstvím přidal ještě druhé a třetí místo a titul získal s téměř dvojnásobným počtem bodů než šampion z předchozího roku Hill.^[1] Clark ohromil také diváky za oceánem, když dokázal dojet druhý ve slavném závodě 500 mil Indianapolis, který byl do té doby záležitostí výhradně domácích jezdců a vozů. Závodil navíc s motorem za zády, což byla v Americe také novinka.

Ve formuli 1 pokračoval Jim ve svém vítězném tažení z předchozího roku. Za volantem Lotusu 25 vyhrál tři z prvních pěti závodů. Chapman tehdy nasadil v půli sezóny nový vůz Lotus 33, který byl však málo spolehlivý a právě malá výdrž vozu stála Clarka titul, jehož se v dramatickém finále zmocnil John Surtees.

V roce 1965 však bylo vše při starém a Jim znovu dominoval závodům formule 1. Vyhrál šest závodů v řadě, což bylo do té doby něco nevídaného, a přestože v jednom závodě nestartoval a závěrečné dva nedokončil, opět získal titul s výrazným náskokem před Grahamem Hillem. Téhož roku se také vrátil do Indianapolis a slavil tam vítězství, poprvé s motorem umístěným až za řidičem. Clark je dodnes jediným jezdcem, který dokázal vyhrát tento prestižní závod a také titul mistra světa ve formuli 1 v jediné sezóně.

Rok 1966 znamenal pro formuli 1 velkou změnu, když byl zaveden nový požadavek na třílitrové motory. Lotusy do té doby poháněl malý 1,5 litrový osmiválec Climax a tajemství jejich úspěchu bylo právě v lehké konstrukci motoru i vozu. Protože žádný konkurenceschopný třílitrový motor nebyl k dispozici, museli v Lotusu vzít zavděk dvoulitrovým Climaxem, který na nejlepší nestačil. Nutně se to projevilo na výsledcích. Zatímco o titul bojoval Surtees a Brabhamem, Clark skončil v šampionátu až šestý. Přesto dokázal s málo výkonným vozem dojet třetí v Nizozemsku a vyhrát ve Spojených státech. V americké Grand Prix poháněl jeho Lotus šestnáctiválec B.R.M. P75 H16, což byly dva spojené osmiválce se dvěma klikovými hřídeli, osmi vačkovými hřídeli a šedesáti čtyřmi ventily. Bylo to jediné vítězství této nesmírně komplikované konstrukce.^[2] V Indianapolisu získal Clark znovu druhé místo.

Aby se tým opět dostal na špici, přesvědčil jeho šéf Colin Chapman vedení Fordu, aby financovalo konstrukci nového třílitrového motoru. Vyrobila jej britská firma Cosworth. Dal tak vzniknout legendárnímu motoru Ford Cosworth, který byl do monopostů formule 1 nasazován ještě v polovině osmdesátých let, přičemž ještě v roce 1983 dokázal závod vyhrát. Chapman dodal k novému motoru také nový vůz Lotus 49. Kromě toho výrazně posílit svou jezdeckou sestavu a k Jimovi přišel jako týmový kolega šampion Graham Hill.^[3]

Začátky nového vozu s novým motorem byly těžké, protože Cosworth neoplýval velkou spolehlivostí a během sezóny oba jezdce mockrát zradil a připravil o čelní umístění. Clark bojoval i s poruchovým vozem a v šampionátu nakonec skončil třetí. Jeho výkony vyniknou daleko více při pohledu na bilanci vítězství – Clark zvítězil čtyřikrát, zatímco nový mistr Denny Hulme a vicemistr Brabham každý pouze dvakrát. Jimův kolega Hill nepřivezl Lotusu toho roku vítězství žádné.

Clark s Hillem vzbudili v této sezóně pozornost v americké Grand Prix. Ta byla pro Lotus velmi důležitá, neboť se konala na domácí půdě jejich dodavatele motorů a tým nutně potřeboval po problematické sezóně dobrý výsledek. Poprvé v sezóně se oběma pilotům v trénincích dařilo takovým způsobem, že mohli pomýšlet na první dvě místa v závodě. Aby nedošlo během závodu ke zbytečné kolizi, hodili si před startem mincí, která určila, že vítězem bude Hill. Ten také většinu závodu skutečně vedl, ale v závěru začal mít technické problémy a musel zpomalit. Jim, nechtěje porušit dohodu také zpomalil, ale když Hillovy problémy vygradovaly tak, že další zpomalení už by překračovalo všechny meze, předjel Clark svého kolegu a zvítězil. Hillovi se i s těmito problémy podařilo uhájit druhé místo. Ihned po závodě přispěchal Jim za Hillem se svou omluvou a vše si vysvětlili. Úkol však splnili – vyhráli s přehledem před zraky vedoucích představitelů Fordu.^[3]

Smrt

S vyhlídkami na třetí titul nastoupil Jim Clark do sezóny 1968. Zvítězil v úvodním závodě v Jižní Africe.^[3] Tímto triumfem, již pětadvacátým v kariéře, překonal co do počtu vítězství legendárního Juana Manuela Fangia. V přestávce mezi africkou a španělskou Grand Prix měl Jim s Grahamem Hillem startovat v silně obsazeném závodě formule 2 na německém Hockenheimu. V pátém kole prvního závodu Clark na extrémně rychlé trati zřejmě v důsledku defektu pneumatiky havaroval a narazil do stromu. Při nehodě utrpěl závažné zranění hlavy a krční páteře, kterým podlehl ještě před příjezdem do nemocnice.

Clarkova smrt svět F1 zdrtila. Přátelský a skromný Jim měl mezi piloty spoustu přátel počínaje Grahamem Hillem, přes Jackieho Stewarta, Dana Gurneyho nebo Jacka Brabhama. Chris Amon prohlásil: „Když se něco takového mohlo stát Jimovi, jakou šanci máme my ostatní?“^[4] Truchlil i šéf Lotusu Colin Chapman, pro nějž byl Jim Clark nejen skvělým jezdcem, ale také velkým přítelem. Chapman si už s žádným jezdcem nerozuměl tak jako právě s Jimem. Graham Hill musel pozvednout morálku v týmu, aby mohl pokračovat v sezóně, a podařilo se mu zvítězit v španělské Grand Prix, která následovala. Na konci roku dobyl Hill svůj druhý titul mistra světa a věnoval jej právě Jimu Clarkovi, svému kolegovi a příteli.

Jim Clark byl pohřben v rodném skotském městě Chirnside, kam chodil do školy. Na jeho náhrobku je, podle jeho přání, nejprve uveden jako farmář a až poté jako automobilový závodník.

Pocty

Výjimečná osobnost Jima Clarka se dočkala v dalších letech mnoha poct. Když v osmdesátých letech dominovaly závodům Grand Prix turbomotory, byl pro vozy s atmosférickými motory vytvořen zvláštní bodovací systém, a trofej nesla jméno Jima Clarka. V rodném městě stojí jeho socha v závodní kombinéze. Ve městě Duns se zase nachází jeho muzeum nazvané Jim Clark Room. Jeho jméno nese několik skotských soutěží a také rallyový závod pamatující na Jimovy počátky závodění.

Rekordy

Jim Clark vytvořil během své úspěšné kariéry řadu rekordů. Startoval v celkem 72 Velkých cenách, z nichž 25 vyhrál. Bylo to více, než kolik zaznamenal legendární Juan Manuel Fangio (který jich však dosáhl při menším počtu startů) a tento rekord vydržel až do roku 1973, kdy jej přepsal Jackie Stewart, jenž zvítězil v celkem 27 závodech.

Mnohem déle vydržel další Jimův rekord – 33 pole position (první pozice na startu), kterou pokořil až Ayrton Senna během své rekordní sezóny 1988. Clark dodnes zůstává na celkovém pátém místě co do celkového počtu pole position ve formuli 1.

Stále platným rekordem je počet takzvaných Grand slamů – pole position, vedení od startu až do cíle, vítězství a zajetí nejrychlejšího kola. Clark jich během kariéry získal 8 a tento primát mu nesebral ani Michael Schumacher během svých nejlepších sezón. Stejně tak rekord pěti vítězství v řadě, který Jim ustanovil v roce 1965, překonal Schumacher až v sezóně 2004.

Jak již bylo řečeno, Jim Clark je dodnes jediným jezdcem, který se stal v jednom roce mistrem světa F1 a také vyhrál 500 mil Indianapolis a tento rekord už zřejmě nebude překonán.

V roce 1965 Clark ustavil další platný rekord – nejvyšší procentuální počet kol na první pozici – 71,47%. V obou svých mistrovských sezónách navíc dosáhl maximálního počtu bodů (míněno v závodech, které dokončil) – o tento primát se dělí s Albertem Ascarim. Pro úplnost je třeba dodat, že do tehdejšího šampionátu se nezapočítávaly všechny výsledky.

Kariéra ve formuli 1

Odkazy

Reference

Literatura

• SELUCKÝ, David. Grand Prix a Formule 1: od r. 1894 do současnosti. 3. vyd. Brno: Computer Press, 2011. 172 s., [20] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-251-3038-4.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jim Clark na Wikimedia Commons

Britští jezdci Formule 1
Geoff Crossley • Joe Fry • Bob Gérard • David Hampshire • Cuth Harrison • Leslie Johnson • David Murray • Reg Parnell • Tony Rolt • Brian Shawe Taylor • Peter Walker • Peter Whitehead • George Abecassis • Peter Fotheringham Parker • Duncan Hamilton • John James • Stirling Moss • Ken Richardson • Bill Aston • Eric Brandon • Alan Brown • Peter Collins • Tony Crook • Ken Downing • Mike Hawthorn   • Lance Macklin • Ken McAlpine • Robin Montgomerie Charrington • Dennis Poore • Roy Salvadori • Eric Thompson • Ken Wharton • Graham Whitehead • John Barber • Jack Fairman • Rodney Nuckey • Ian Stewart • Jimmy Stewart • Don Beauman • Ron Flockhart • Horace Gould • Leslie Marr • John Riseley Prichard • Leslie Thorne • Bill Whitehouse • Ted Whiteaway • Tony Brooks • Colin Chapman • Paul Emery • Bruce Halford • Les Leston • Mike Oliver • Archie Scott Brown • Desmond Titterington • Ivor Bueb • Dick Gibson • Ivor Bueb • Mike MacDowel • Tony Marsh • Brian Naylor • Cliff Allison • Tom Bridger • Ian Burgess • Colin Davis • Bernie Ecclestone • Graham Hill     • Alan Stacey • Peter Ashdown • Chris Bristow • Keith Greene • Bill Moss • Mike Parkes • Tim Parnell • David Piper • Dennis Taylor • Henry Taylor • Mike Taylor • Trevor Taylor • Brian Whitehouse • Jim Clark     • Arthur Owen • John Surtees   • Vic Wilson • Gerry Ashmore • John Campbell Jones • Geoff Duke • Jackie Lewis • Bob Anderson • Peter Arundell • Mike Hailwood • David Prophet • Ian Raby • Mike Spence • Dick Attwood • Brian Gubby • John Taylor • John Rhodes • Alan Rollinson • Jackie Stewart       • Piers Courage • Chris Irwin • Chris Lawrence • Alan Rees • David Hobbs • Jackie Oliver • Brian Redman • Jonathan Williams • Derek Bell • Vic Elford • Tony Lanfranchi • Keith St John • Robin Widdows • John Miles • Peter Westbury • Peter Gethin • Mike Beuttler • Chris Craft • Ray Allen • Tony Trimmer • James Hunt   • David Purley • John Watson • Roger Williamson • Ian Ashley • Guy Edwards • Tom Pryce • Richard Robarts • Andy Sutcliffe • Mike Wilds • Tony Brise • Jim Crawford • Bob Evans • Brian Henton • Damien Magee • Dave Morgan • Divina Galica • Rupert Keegan • Geoff Lees • Nigel Mansell   • Tiff Needell • Stephen South • Derek Warwick • Kenny Acheson • Jonathan Palmer • Martin Brundle • Johnny Dumfries • Julian Bailey • Martin Donnelly • Johnny Herbert • Mark Blundell • Damon Hill   • Perry McCarthy • Eddie Irvine • David Coulthard • Jenson Button   • Anthony Davidson • Allan McNish • Ralph Firman • Justin Wilson • Lewis Hamilton         • Paul di Resta • Max Chilton • Will Stevens • Jolyon Palmer • George Russell • Lando Norris  • Jack Aitken
Legenda: – mistr světa

Vítězové Grand Prix Belgie
1950 Juan Manuel Fangio 1951 Giuseppe Farina 1952 Alberto Ascari 1953 Alberto Ascari 1954 Juan Manuel Fangio 1955 Juan Manuel Fangio 1956 Peter Collins 1958 Tony Brooks 1960 Jack Brabham 1961 Phil Hill 1962 Jim Clark 1963 Jim Clark 1964 Jim Clark 1965 Jim Clark 1966 John Surtees 1967 Dan Gurney 1968 Bruce McLaren 1970 Pedro Rodríguez 1972 Emerson Fittipaldi 1973 Jackie Stewart 1974 Emerson Fittipaldi 1975 Niki Lauda 1976 Niki Lauda 1977 Gunnar Nilsson 1978 Mario Andretti 1979 Jody Scheckter 1980 Didier Pironi 1981 Carlos Reutemann 1982 John Watson 1983 Alain Prost 1984 Michele Alboreto 1985 Ayrton Senna 1986 Nigel Mansell 1987 Alain Prost 1988 Ayrton Senna 1989 Ayrton Senna 1990 Ayrton Senna 1991 Ayrton Senna 1992 Michael Schumacher 1993 Damon Hill 1994 Damon Hill 1995 Michael Schumacher 1996 Michael Schumacher 1997 Michael Schumacher 1998 Damon Hill 1999 David Coulthard 2000 Mika Häkkinen 2001 Michael Schumacher 2002 Michael Schumacher 2004 Kimi Räikkönen 2005 Kimi Räikkönen 2007 Kimi Räikkönen 2008 Felipe Massa 2009 Kimi Räikkönen 2010 Lewis Hamilton 2011 Sebastian Vettel 2012 Jenson Button 2013 Sebastian Vettel 2014 Daniel Ricciardo 2015 Lewis Hamilton 2016 Nico Rosberg 2017 Lewis Hamilton 2018 Sebastian Vettel 2019 Charles Leclerc 2020 Lewis Hamilton 2021 Max Verstappen 2022 Max Verstappen 2023 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix Francie
1950 Juan Manuel Fangio 1951 Juan Manuel Fangio 1952 Alberto Ascari 1953 Mike Hawthorn 1954 Juan Manuel Fangio 1956 Peter Collins 1957 Juan Manuel Fangio 1958 Mike Hawthorn 1959 Tony Brooks 1960 Jack Brabham 1961 Giancarlo Baghelti 1962 Dan Gurney 1963 Jim Clark 1964 Dan Gurney 1965 Jim Clark 1966 Jack Brabham 1967 Jack Brabham 1968 Jacky Ickx 1969 Jackie Stewart 1970 Jochen Rindt 1971 Jackie Stewart 1972 Jackie Stewart 1973 Ronnie Peterson 1974 Ronnie Peterson 1975 Niki Lauda 1976 James Hunt 1977 Mario Andretti 1978 Mario Andretti 1979 Jean-Pierre Jabouille 1980 Alan Jones 1981 Alain Prost 1982 René Arnoux 1983 Alain Prost 1984 Niki Lauda 1985 Nelson Piquet 1986 Nigel Mansell 1987 Nigel Mansell 1988 Alain Prost 1989 Alain Prost 1990 Alain Prost 1991 Nigel Mansell 1992 Nigel Mansell 1993 Alain Prost 1994 Michael Schumacher 1995 Michael Schumacher 1996 Damon Hill 1997 Michael Schumacher 1998 Michael Schumacher 1999 Heinz-Harald Frentzen 2000 David Coulthard 2001 Michael Schumacher 2002 Michael Schumacher 2003 Ralf Schumacher 2004 Michael Schumacher 2005 Fernando Alonso 2006 Michael Schumacher 2007 Kimi Räikkönen 2008 Felipe Massa 2018 Lewis Hamilton 2019 Lewis Hamilton 2021 Max Verstappen 2022 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix Itálie
1950 Giuseppe Farina 1951 Alberto Ascari 1952 Alberto Ascari 1953 Juan Manuel Fangio 1954 Juan Manuel Fangio 1955 Juan Manuel Fangio 1956 Stirling Moss 1957 Stirling Moss 1958 Tony Brooks 1959 Stirling Moss 1960 Phil Hill 1961 Phil Hill 1962 Graham Hill 1963 Jim Clark 1964 John Surtees 1965 Jackie Stewart 1966 Ludovico Scarfiotti 1967 John Surtees 1968 Denny Hulme 1969 Jackie Stewart 1970 Clay Regazzoni 1971 Peter Gethin 1972 Emerson Fittipaldi 1973 Ronnie Peterson 1974 Ronnie Peterson 1975 Clay Regazzoni 1976 Ronnie Peterson 1977 Mario Andretti 1978 Niki Lauda 1979 Jody Scheckter 1980 Nelson Piquet 1981 Alain Prost 1982 René Arnoux 1983 Nelson Piquet 1984 Niki Lauda 1985 Alain Prost 1986 Nelson Piquet 1987 Nelson Piquet 1988 Gerhard Berger 1989 Alain Prost 1990 Ayrton Senna 1991 Nigel Mansell 1992 Ayrton Senna 1993 Damon Hill 1994 Damon Hill 1995 Johnny Herbert 1996 Michael Schumacher 1997 David Coulthard 1998 Michael Schumacher 1999 Heinz-Harald Frentzen 2000 Michael Schumacher 2001 Juan Pablo Montoya 2002 Rubens Barrichello 2003 Michael Schumacher 2004 Rubens Barrichello 2005 Juan Pablo Montoya 2006 Michael Schumacher 2007 Fernando Alonso 2008 Sebastian Vettel 2009 Rubens Barrichello 2010 Fernando Alonso 2011 Sebastian Vettel 2012 Lewis Hamilton 2013 Sebastian Vettel 2014 Lewis Hamilton 2015 Lewis Hamilton 2016 Nico Rosberg 2017 Lewis Hamilton 2018 Lewis Hamilton 2019 Charles Leclerc 2020 Pierre Gasly 2021 Daniel Ricciardo 2022 Max Verstappen 2023 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix Jihoafrické republiky
1962 Graham Hill 1963 Jim Clark 1965 Jim Clark 1967 Pedro Rodríguez 1968 Jim Clark 1969 Jackie Stewart 1970 Jack Brabham 1971 Mario Andretti 1972 Denny Hulme 1973 Jackie Stewart 1974 Carlos Reutemann 1975 Jody Scheckter 1976 Niki Lauda 1977 Niki Lauda 1978 Ronnie Peterson 1979 Gilles Villeneuve 1980 René Arnoux 1982 Alain Prost 1983 Riccardo Patrese 1984 Niki Lauda 1985 Nigel Mansell 1992 Nigel Mansell 1993 Alain Prost

Vítězové Grand Prix Mexika
1963 Jim Clark 1964 Dan Gurney 1965 Richie Ginther 1966 John Surtees 1967 Jim Clark 1968 Graham Hill 1969 Denny Hulme 1970 Jacky Ickx 1986 Gerhard Berger 1987 Nigel Mansell 1988 Alain Prost 1989 Ayrton Senna 1990 Alain Prost 1991 Riccardo Patrese 1992 Nigel Mansell 2015 Nico Rosberg 2016 Lewis Hamilton 2017 Max Verstappen 2018 Max Verstappen 2019 Lewis Hamilton 2021 Max Verstappen 2022 Max Verstappen 2023 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix Německa
1951 Alberto Ascari 1952 Alberto Ascari 1953 Giuseppe Farina 1954 Juan Manuel Fangio 1956 Juan Manuel Fangio 1957 Juan Manuel Fangio 1958 Tony Brooks 1959 Tony Brooks 1961 Stirling Moss 1962 Graham Hill 1963 John Surtees 1964 John Surtees 1965 Jim Clark 1966 Jack Brabham 1967 Denny Hulme 1968 Jackie Stewart 1969 Jacky Ickx 1970 Jochen Rindt 1971 Jackie Stewart 1972 Jacky Ickx 1973 Jackie Stewart 1974 Clay Regazzoni 1975 Carlos Reutemann 1976 James Hunt 1977 Niki Lauda 1978 Mario Andretti 1979 Alan Jones 1980 Jacques Laffite 1981 Nelson Piquet 1982 Patrick Tambay 1983 René Arnoux 1984 Alain Prost 1985 Michele Alboreto 1986 Nelson Piquet 1987 Nelson Piquet 1988 Ayrton Senna 1989 Ayrton Senna 1990 Ayrton Senna 1991 Nigel Mansell 1992 Nigel Mansell 1993 Alain Prost 1994 Gerhard Berger 1995 Michael Schumacher 1996 Damon Hill 1997 Gerhard Berger 1998 Mika Häkkinen 1999 Eddie Irvine 2000 Rubens Barrichello 2001 Ralf Schumacher 2002 Michael Schumacher 2003 Juan Pablo Montoya 2004 Michael Schumacher 2005 Fernando Alonso 2006 Michael Schumacher 2008 Lewis Hamilton 2009 Mark Webber 2010 Fernando Alonso 2011 Lewis Hamilton 2012 Fernando Alonso 2013 Sebastian Vettel 2014 Nico Rosberg 2016 Lewis Hamilton 2018 Lewis Hamilton 2019 Max Verstappen 2020 Lewis Hamilton

Vítězové Grand Prix Velké Británie
1950 Giuseppe Farina 1951 José Froilán González 1952 Alberto Ascari 1953 Alberto Ascari 1954 José Froilán González 1955 Stirling Moss 1956 Juan Manuel Fangio 1957 Stirling Moss a Tony Brooks 1958 Peter Collins 1959 Jack Brabham 1960 Jack Brabham 1961 Wolfgang von Tripps 1962 Jim Clark 1963 Jim Clark 1965 Jim Clark 1966 Jack Brabham 1967 Jim Clark 1968 Jo Siffert 1969 Jackie Stewart 1970 Jochen Rindt 1971 Jackie Stewart 1972 Emerson Fittipaldi 1973 Peter Revson 1974 Jody Scheckter 1975 Emerson Fittipaldi 1976 Niki Lauda 1977 James Hunt 1978 Carlos Reutemann 1979 Clay Regazzoni 1980 Alan Jones 1981 John Watson 1982 Niki Lauda 1983 Alain Prost 1984 Niki Lauda 1985 Alain Prost 1986 Nigel Mansell 1987 Nigel Mansell 1988 Ayrton Senna 1989 Alain Prost 1990 Alain Prost 1991 Nigel Mansell 1992 Nigel Mansell 1993 Alain Prost 1994 Damon Hill 1995 Johnny Herbert 1996 Jacques Villeneuve 1997 Jacques Villeneuve 1998 Michael Schumacher 1999 David Coulthard 2000 David Coulthard 2001 Mika Häkkinen 2002 Michael Schumacher 2003 Rubens Barrichello 2004 } Michael Schumacher 2005 Juan Pablo Montoya 2006 Fernando Alonso 2007 Kimi Räikkönen 2008 Lewis Hamilton 2009 Sebastian Vettel 2010 Mark Webber 2011 Fernando Alonso 2012 Mark Webber 2013 Nico Rosberg 2014 Lewis Hamilton 2015 Lewis Hamilton 2016 Lewis Hamilton 2017 Lewis Hamilton 2018 Sebastian Vettel 2019 Lewis Hamilton 2020 Lewis Hamilton 2021 Lewis Hamilton 2022 Carlos Sainz Jr. 2023 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix USA
1959 Bruce McLaren 1960 Stirling Moss 1961 Innes Ireland 1962 Jim Clark 1963 Graham Hill 1964 Graham Hill 1965 Graham Hill 1966 Jim Clark 1967 Jim Clark 1968 Jackie Stewart 1969 Jochen Rindt 1970 Emerson Fittipaldi 1971 François Cevert 1972 Jackie Stewart 1973 Ronnie Peterson 1974 Carlos Reutemann 1975 Niki Lauda 1976 James Hunt 1977 James Hunt 1978 Carlos Reutemann 1979 Gilles Villeneuve 1980 Alan Jones 1989 Alain Prost 1990 Ayrton Senna 1991 Ayrton Senna 2000 Michael Schumacher 2001 Mika Häkkinen 2002 Rubens Barrichello 2003 Michael Schumacher 2004 Michael Schumacher 2005 Michael Schumacher 2006 Michael Schumacher 2007 Lewis Hamilton 2012 Lewis Hamilton 2013 Sebastian Vettel 2014 Lewis Hamilton 2015 Lewis Hamilton 2016 Lewis Hamilton 2017 Lewis Hamilton 2018 Kimi Räikkönen 2019 Valtteri Bottas 2021 Max Verstappen 2022 Max Verstappen 2023 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix Nizozemska
1952 Alberto Ascari 1953 Alberto Ascari 1955 Juan Manuel Fangio 1958 Stirling Moss 1959 Jo Bonnier 1960 Jack Brabham 1961 Wolfgang von Trips 1962 Graham Hill 1963 Jim Clark 1964 Jim Clark 1965 Jim Clark 1966 Jack Brabham 1967 Jim Clark 1968 Jackie Stewart 1969 Jackie Stewart 1970 Jochen Rindt 1971 Jacky Ickx 1973 Jackie Stewart 1974 Niki Lauda 1975 James Hunt 1976 James Hunt 1977 Niki Lauda 1978 Mario Andretti 1979 Alan Jones 1980 Nelson Piquet 1981 Alain Prost 1982 Didier Pironi 1983 René Arnoux 1984 Alain Prost 1985 Niki Lauda 2021 Max Verstappen 2022 Max Verstappen 2023 Max Verstappen

Vítězové Grand Prix Pau
1933 Marcel Lehoux • 1935 Tazio Nuvolari • 1936 Philippe Étancelin • 1937 Jean-Pierre Wimille • 1938 René Dreyfus • 1939 Hermann Lang • 1940–1946 • 1947 Nello Pagani • 1948 Nello Pagani • 1949 Juan Manuel Fangio • 1950 Juan Manuel Fangio • 1951 Luigi Villoresi • 1952 Alberto Ascari • 1953 Alberto Ascari • 1954 Jean Behra • 1955 Jean Behra • 1956 • 1957 Jean Behra • 1958 Maurice Trintignant • 1959 Maurice Trintignant • 1960 Jack Brabham • 1961 Jim Clark • 1962 Maurice Trintignant • 1963 Jim Clark • 1964 Jim Clark • 1965 Jim Clark • 1966 Jack Brabham • 1967 Jochen Rindt • 1968 Jackie Stewart • 1969 Jochen Rindt • 1970 Jochen Rindt • 1971 Reine Wisell • 1972 Peter Gethin • 1973 François Cevert • 1974 Patrick Depailler • 1975 Jacques Laffite • 1976 René Arnoux • 1977 René Arnoux • 1978 Bruno Giacomelli • 1979 Eddie Cheever • 1980 Richard Dallest • 1981 Geoff Lees • 1982 Bruno Giacomelli • 1983 Jo Gartner • 1984 Mike Thackwell • 1985 Christian Danner • 1986 Mike Thackwell • 1987 Yannick Dalmas • 1988 Roberto Moreno • 1989 Jean Alesi • 1990 Eric van de Poele • 1991 Jean-Marc Gounon • 1992 Emanuele Naspetti • 1993 Pedro Lamy • 1994 Gil de Ferran • 1995 Vincenzo Sospiri • 1996 Jörg Müller • 1997 Juan Pablo Montoya • 1998 Juan Pablo Montoya • 1999 Benoît Tréluyer • 2000 Jonathan Cochet • 2001 Anthony Davidson • 2002 Renaud Derlot • 2003 Fabio Carbone • 2004 Nicolas Lapierre • 2005 Lewis Hamilton • 2006 Romain Grosjean • 2007 Alain Menu/Augusto Farfus • 2008 Augusto Farfus/Andy Priaulx • 2009 Rob Huff/Alain Menu • 2010 • 2011 Marco Wittmann • 2012 Raffaele Marciello • 2013 Luca Ghiotto • 2014 Felix Rosenqvist • 2015 Antonio Giovinazzi • 2016 Alessio Lorandi • 2017 Maximilian Günther • 2018 Ralf Aron • 2019 Billy Monger