Patrick Depailler
 Patrick Depailler na okruhu Dijon-Prenois v roce 1975 | |
| Narození | 9. srpna 1944 Clermont-Ferrand, Francie |
|---|---|
| Úmrtí | 1. srpna 1980 (ve věku 35 let) Hockenheim, Německo |
| Národnost | Francie Francie |
| Kariéra ve Formuli 1 | |
| Aktivní roky | 1972–1980 |
| Týmy | Tyrrell (1972–1978) Ligier (1979) Alfa Romeo (1980) |
| Závody | 95 startů |
| Mistr světa | 0 |
| Vyhrané závody | 2 |
| Stupně vítězů | 19 |
| Body celkem | 141 |
| Pole positions | 1 |
| Nejrychlejší kola | 4 |
| Nejlepší umístění v sezóně | 4. místo (1976) |
| Nejlepší umístění v závodě | 1. místo |
| První závod | Grand Prix Francie 1972 |
| První vítězství | Grand Prix Monaka 1978 |
| Poslední vítězství | Grand Prix Španělska 1979 |
| Poslední závod | Grand Prix Velké Británie 1980 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Patrick André Eugène Joseph Depailler (9. srpna 1944 Clermont-Ferrand – 1. srpna 1980 Hockenheim) byl francouzský automobilový závodník, pilot Formule 1, účastník 95 velkých cen světového šampionátu Formule 1. Účastnil se také několika závodů mimo Mistrovství světa Formule 1. Během své kariéry vyhrál dva závody, devatenáctkrát stál na stupních vítězů a celkem získal 141 mistrovských bodů.
Narodil se ve francouzském Clermont-Ferrand. V mládí ho inspiroval francouzský automobilový závodník Jean Behra. Začínal s mopedy Mobylette až se vypracoval k motocyklům Norton a Bultaco.[1] V roce 1964 absolvoval závodní zkoušky pořádané společností Ford Motor Company a rozhodl se motocykly zaměnit za auta. Jezdil se sportovními vozy, rallye i monoposty, ale stále více se prosazoval ve Formuli 3, v roce 1971 se účastnil závodu v 24 hodin Le Mans. Když vyhrál Velkou cenu Monaka ve Formuli 3 všiml si ho Ken Tyrrell, který mu umožnil v sezóně 1972 testovat jeho vůz ve Formuli 1 a účastnit se prvních závodů ve Formuli 1. V říjnu 1978 spolu s Paul Newmanem pilotoval vůz Spyder-Chevy na kalifornské Grand Prix těchto vozů.[2]
Formule 1
V roce 1973 si vážně poranil nohu a tak se ve Formuli 1 neobjevil, ale v následující sezóně, po odchodu Jackie Stewarta a úmrtí Françoise Ceverta se do týmu Tyrrell vrátil. V této sezóně v Grand Prix Švédska 1974 obsadil druhé místo, když musel před sebou nechat týmovou jedničku Jody Schecktera. Sezóna 1975 nebyla pro Tyrrell úspěšná a tak během sezóny testoval šestikolový vůz Tyrrell P34, s nímž se objevil na Grand Prix Španělska 1976. Na šestikolovém Tyrrellu zažil své největší úspěchy.[1] Když v sezóně 1976 s tímto vozem dojel pětkrát na druhém místě, získal přezdívku Korunní princ.[1] Ve své 47. Grand Prix své kariéry se poprvé, alespoň na dvě kola dostal do vedoucí pozice při Grand Prix Japonska. Sezóna 1977 ovlivnily potíže s šestikolovým vozem, zejména problémy s malými předními pneumatikami, které Goodyear nechtěl dále vyvíjet. Svého prvního vítězství dosáhl v Grand Prix Monaka 1978, v jeho 69. Grand Prix. Zároveň se na krátký čas dostal na čelo průběžné klasifikace. V roce 1979 přešel do stáje Ligier, s kterou v minulosti jel 24 hodin Le Mans. Ve stáji Ligier vytvořil silnou dvojici spolu s Jacquesem Laffitem a na začátku sezóny 1979 patřili oba k favoritům. Svého druhého vítězství dosáhl v Grand Prix Španělska 1979, ale úspěšně zahájenou sezónu přerušilo zranění, které si přivodil při pádu jeho rogala při kroužení kolem Puy-de-Dôme. Z havárie vyvázl se zlomeninami pravého kyčle a i když se poloviny sezóny neúčastnil, skončil v Mistrovství světa jezdců F1 na šestém místě. Ve stáji Ligier ho nahradil Didier Pironi a tak v sezóně 1980 nastoupil do stáje Alfy Romeo se kterou se snažil vůz vyladit do ideální formy. Týden před Grand Prix Německa 1980 přijel tým na Hockenheimring s cílem testovat nové vyladění vozů. Během testu 1. srpna 1980 vjel vůz Patricka Depaillera v zatáčce při rychlostí kolem 260 km/h do travnatého pásu a následně do kovových svodidel, bez snahy zatočit či brzdit. Do tréninků chyběl týden a tak v zatáčce nebyly žádné záchytné ploty ani jiné ochranné prvky. I když záchrana a transport Patricka Depaillera na kliniku v Heidelbergu byla rychlá, tak na klinice lékaři konstatovali pouze jeho smrt.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patrick Depailler na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c PAVELKA, Robert. Patrick Depailler nám chybí už 35 let - F1NEWS.cz. f1news.autoroad.cz [online]. 2015-08-04 [cit. 2020-06-13]. Dostupné online.
- ↑ British Stamp Car's Alain de Cadenet to debut at Riverside. Los Angeles Times [online]. Los Angeles Times, 1978-10-10. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Patrick Depailler na Wikimedia Commons 
Osoba Patrick Depailler ve Wikicitátech
| Francouzští jezdci Formule 1 | |
|---|---|
| Eugene Chaboud • Philippe Étancelin • Yves Giraud-Cabantous • Pierre Levegh • Henri Louveau • Guy Mairesse • Robert Manzon • Eugène Martin • Charles Pozzi • Louis Rosier • Raymond Sommer • Maurice Trintignant • Jean Behra • Aldo Gordini • Georges Grignard • Andre Simon • Marcel Balsa • Elie Bayol • Roger Loyer • Jacques Pollet • Hermando Da Silva Ramos • Jean Lucas • Mike Sparken • Jean Lucienbonnet • Bernard Collomb • Jo Schlesser • Jean Pierre Beltoise • Guy Ligier • Johnny Servoz Gavin • Henri Pescarolo • Francois Cevert • Jean-Pierre Jarier • Max Jean • Gerard Larrousse • Francois Mazet • Patrick Depailler • Francois Migault • José Dolhem • Jean-Pierre Jabouille • Jacques Laffite • Jean Louis Lafosse • Michel Leclere • Patrick Tambay • René Arnoux • Didier Pironi • Patrick Gaillard • Alain Prost  • Jean Louis Schlesser • Philippe Alliot • Francois Hesnault • Philippe Streiff • Yannick Dalmas • Pascal Fabre • Pierre Henri Raphanel • Jean Alesi • Éric Bernard • Bertrand Gachot • Erik Comas • Paul Belmondo • Jean Marc Gounon • Franck Lagorce • Olivier Panis • Jean Christophe Boullion • Stéphane Sarrazin • Franck Montagny • Sébastien Bourdais • Romain Grosjean • Charles Pic • Jean-Éric Vergne • Jules Bianchi • Esteban Ocon • Pierre Gasly | |
Legenda:  – mistr světa | |
| Vítězové Grand Prix Pau | |
|---|---|
| 1933 Marcel Lehoux • 1935 Tazio Nuvolari • 1936 Philippe Étancelin • 1937 Jean-Pierre Wimille • 1938 René Dreyfus • 1939 Hermann Lang • 1940–1946 • 1947 Nello Pagani • 1948 Nello Pagani • 1949 Juan Manuel Fangio • 1950 Juan Manuel Fangio • 1951 Luigi Villoresi • 1952 Alberto Ascari • 1953 Alberto Ascari • 1954 Jean Behra • 1955 Jean Behra • 1956 • 1957 Jean Behra • 1958 Maurice Trintignant • 1959 Maurice Trintignant • 1960 Jack Brabham • 1961 Jim Clark • 1962 Maurice Trintignant • 1963 Jim Clark • 1964 Jim Clark • 1965 Jim Clark • 1966 Jack Brabham • 1967 Jochen Rindt • 1968 Jackie Stewart • 1969 Jochen Rindt • 1970 Jochen Rindt • 1971 Reine Wisell • 1972 Peter Gethin • 1973 François Cevert • 1974 Patrick Depailler • 1975 Jacques Laffite • 1976 René Arnoux • 1977 René Arnoux • 1978 Bruno Giacomelli • 1979 Eddie Cheever • 1980 Richard Dallest • 1981 Geoff Lees • 1982 Bruno Giacomelli • 1983 Jo Gartner • 1984 Mike Thackwell • 1985 Christian Danner • 1986 Mike Thackwell • 1987 Yannick Dalmas • 1988 Roberto Moreno • 1989 Jean Alesi • 1990 Eric van de Poele • 1991 Jean-Marc Gounon • 1992 Emanuele Naspetti • 1993 Pedro Lamy • 1994 Gil de Ferran • 1995 Vincenzo Sospiri • 1996 Jörg Müller • 1997 Juan Pablo Montoya • 1998 Juan Pablo Montoya • 1999 Benoît Tréluyer • 2000 Jonathan Cochet • 2001 Anthony Davidson • 2002 Renaud Derlot • 2003 Fabio Carbone • 2004 Nicolas Lapierre • 2005 Lewis Hamilton • 2006 Romain Grosjean • 2007 Alain Menu/Augusto Farfus • 2008 Augusto Farfus/Andy Priaulx • 2009 Rob Huff/Alain Menu • 2010 • 2011 Marco Wittmann • 2012 Raffaele Marciello • 2013 Luca Ghiotto • 2014 Felix Rosenqvist • 2015 Antonio Giovinazzi • 2016 Alessio Lorandi • 2017 Maximilian Günther • 2018 Ralf Aron • 2019 Billy Monger | |
Portály: Formule 1 | Lidé | Francie
