De Havilland Canada DHC-3 Otter

DHC-3 Otter
DHC-3 Otter (N2899J), Rust´s Flying Services, Anchorage, Aljaška, USA, duben 1998
DHC-3 Otter (N2899J), Rust´s Flying Services, Anchorage, Aljaška, USA, duben 1998
Určenídopravní a transportní letoun
PůvodKanada
Výrobcede Havilland of Canada, Ltd., Downsview, Ontario, Kanada
První let12. 12. 1951
UživatelOPAS
RCAF, US Navy, US Army
Vyrobeno kusů466
Vyvinuto z typuDHC-2 Beaver
Další vývojDHC-6 Twin Otter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

DHC-3 Otter byl kanadský jednomotorový hornoplošný užitkový letoun pro devět cestujících a dva členy posádky s pevným ostruhovým podvozkem.

Vznik

Plovákový De Havilland Canada DHC-3 Otter (C-GGSC), Air Mont-Laurier, Québec, Kanada
De Havilland U-1A-DH Otter (s/n 55-3270), US Army

Kanadská společnost OPAS,[1] největší uživatel letounů de Havilland Canada DHC-2 Beaver v této zemi, navázala jednání se společností de Havilland Canada o možnosti jeho dalšího vývoje. Firma OPAS požadovala zejména dvojnásobnou nosnost. Obě strany se dohodly, že v případě realizace vývoje nového letounu odebere OPAS dvacítku letounů, čímž by byl zajištěn rychlý start na trh.

Kanadský De Havilland zahájil práce na DHC-3 v prosinci 1950. Při konstrukci bylo uplatněno celkové zlepšení aerodynamiky, včetně aerodynamických pomůcek pro zkrácení vzletu a přistání. Štíhlé celokovové křídlo s jednonosníkovou kostrou obdrželo dvouštěrbinové vztlakové klapky, kombinované s křidélky na vnějších koncích křídla. trup skořepinové konstrukce měl kruhový průřez, takže získal větší úložný prostor. Manipulace s nákladem byla usnadněna dvoukřídlými vraty na levém boku trupu, na jehož zádi byl umístěn otvor pro shoz nákladu padákem, či bez něho.

Pohon měl zajišťovat motor Pratt & Whitney Wasp s reduktorem, ale jeho výroba byla během druhé světové války zastavena a na skladech jich nebylo mnoho. Kanadská pobočka Pratt & Whitney se proto rozhodla o znovuzavedení jeho výroby ve verzích S3H1-G, nebo S1H1-G s výkonem 441 kW. Pohonná jednotka, roztáčející třílistou automatickou vrtuli Hamilton Standard o průměru 3,3 m, byla opatřena krytem typu NACA, jejíž výfuky byly svedeny do dvou ejektorových trubic na levém boku. Sání, vyvozované těmito trubicemi v prostoru motoru, urychlovalo proudění vzduchu okolo válců a zdokonalovalo tak chlazení zejména při stoupání.

Vývoj a nasazení

De Havilland Canada CC-123 Otter, RCAF

Prototyp DHC-3 (CF-DYK-X) poprvé vzlétl 12. prosince 1951 jako pozemní, kolový podvozek však mohl být nahrazen dvojicí plováků. Vzlet i přistání probíhal na plochách o délce 305 m, čímž Otter splňoval podmínky kategorie STOL. Sériové stroje odebrala firma OPAS, jako CC-123 Otter kanadské letectvo a kanadská letecká společnost Wardair. Otter vyhrál i soutěž amerického armádního letectva na frontový dopravní letoun, včetně soutěže s vrtulníky. US Army následně odkoupila 155 kusů s označením U-1 a s objednávkou se přidalo také námořní letectvo (UC-1).

DHC-3 Turbo Otter (C-FXUY)

Ottery operovaly rovněž v Antarktidě ve službách americké, belgické a britské expedice. Firma OPAS s Ottery experimentovala i v roli vodních bombardérů při hašení lesních požárů. Nejprve na plováky namontovala dvě válcové nádrže po 364 l, plněné náporem vody při letu těsně u hladiny, které se nad požárem překlopily. Poté umístila pod trup střední nádrž s kapacitou 360 l, plněnou i vyprazdňovanou identicky. Nakonec se jako nádrže na vodu využily plováky, na jejichž spodní straně byla uzavíratelná klapka pro náporové plnění vodou.

Ve spolupráci s RCAF upravila továrna jeden letoun pro pokusy s velkými klapkami na snížení minimální rychlosti a dalšího zkrácení vzletu a přistání. Za stejným účelem se instaloval i proudový motor General Electric J85-GE-7 o tahu 10,9 kN, jehož výstup byl sveden do dvou otočných trysek na bocích zádě trupu, takže se mohl měnit vektor jejich tahu. Stejné zařízení se uplatnilo také u Otteru poháněného dvěma turbovrtulovými motory Pratt & Whitney Canada PT6A. Tyto experimenty nepřekročily stádium měření a v praxi nebyly využity.

Jako jedna z prvních nainstalovala turboprop PT6A-27 o 486 kW do draku Otteru společnost Cox Air Resources. Se snížením hmotnosti stroje na 1861 kg bylo možné zvětšit náklad. Po těchto dalších konverzích nesl letoun označení DHC-3 Turbo Otter.

Na jednomotorový DHC-3 společnost navázala dvoumotorovým typem De Havilland Canada DHC-6 Twin Otter.

Specifikace

Údaje dle[1]

Kokpit letounu DHC-3 Otter
Detail vztlakové klapky DHC-3 (OO-SUD), Královské vojenské muzeum v Bruselu

Technické údaje

  • Osádka:
  • Kapacita:
  • Rozpětí: 17,70 m
  • Délka: 12,80 m
  • Nosná plocha: 34,83 m²
  • Hmotnost: 2400 kg
  • Vzletová hmotnost: 3630 kg
  • Pohonná jednotka:

Výkony

  • Maximální rychlost: 257 km/h
  • Cestovní rychlost: 222 km/h
  • Stoupavost u země: 5,0 m/s
  • Dostup: 5430 m
  • Dolet: 1520 km
  • Délka startu: 352 m
  • Délka přistání: 268 m

Odkazy

Reference

  1. a b Václav Němeček, Jednomotorová dopravní letadla, De Havilland Of Canada DHC-3 Otter, 1990, str. 36

Literatura

  • NĚMEČEK, Václav. Jednomotorová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1990. (Atlas letadel; sv. 8). ISBN 80-7030-106-6. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu de Havilland Canada DHC-3 Otter na Wikimedia Commons
  • Kamufláže letounu DHC-3 Otter Archivováno 25. 3. 2016 na Wayback Machine.
  • Fotogalerie letounu DHC-3 Otter
Letadla de Havilland Canada
Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945
Stíhací letouny
FHF2HF3HF-4FRFJ (FJ-1FJ-2/-3FJ-4) • F4DF6UF7UF-8F8FF9FF-9F-10F-11F-14F/A-18F/A-18E/FF-35
Bitevní letouny
AMAU-1A-1A-2A-3A-4A-5A-6A-7
Hlídkové letouny
S-2S-3P-2P-3P-5P-8
Průzkumné letouny
a letouny pro radioelektronický boj
P4MP4Y • AF • E-1E-2 • EP-3 • E-6EA-6EA-18OE/O-1OV-10
Bitevní letouny se svislým startem a přistáním
Transportní letouny
JRM • JR2F • RM • R3YR4Q • R4Y • R5DR6DR7V-1/-2 • UC • UO • C-1C-2C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/JC-880V-22
Cvičné letouny
T-2T-6T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45EC-24
Vrtulníky
HNSHTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2SHO3SHO4S • HO5S • HUS/HSS-1AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1ZUH-1 • UH-1N • UH-1YSH-2 • SH-2G • SH-3CH-37CH-46CH-53CH-53ECH-53KTH-57/67SH-60/MH-60/VH-60TH-73
Bezpilotní letadla
DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4CRQ-7MQ-8/CRQ-11RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20RQ-21 • CQ-24 • RQ-27
Prototypy
A2D • XFYF2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1FYF-17F-111BL-39XP5YP6M • R6V • X-32X-35XHJHXMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25
Americké užitkové letouny po roce 1962
U-1 • U-2 U-3 • U-4 • U-5 • U-6 U-7 • U-8 • U-9 • U-10 • U-11 • U-12 až U-15 • U-16 • U-17 • U-18/UV-18 U-19 • U-20 U-21 • U-22 • U-23 • U-24 • U-25 • U-26 • U-27 U-28U-29 až U-37 • U-38
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • LCCN: sh00005215
  • NLI: 987007291738405171