Bell AH-1 Cobra

AH-1 HueyCobra/Cobra
Bell AH-1G Cobra
Určení	bitevní vrtulník
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Bell Helicopter
První let	7. září 1965
Zařazeno	1967
Charakter	Ve službě
Uživatel	Americká armáda (dříve) Japonsko Izraelské letectvo (dříve)
Vyrobeno kusů	1 116
Vyvinuto z typu	Bell UH-1 Iroquois
Varianty	Bell 309 KingCobra
Další vývoj	AH-1 SeaCobra/SuperCobra Bell AH-1Z Viper
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell AH-1 Cobra je americký dvoumístný jednomotorový bitevní vrtulník určený k přímé podpoře pozemních jednotek a k ničení živé síly a bojové techniky nepřítele.^[1] První prototyp vzlétl 7. září 1965, do výzbroje armády se stroj dostal roku 1967. Ještě téhož roku byl vrtulník poprvé bojově nasazen, a to ve vietnamské válce. Účastnil se různých bojových operací, z nichž poslední byly akce v Iráku a v Afghánistánu.

Verze vrtulníku

Experimentální verze

Bell 209 HueyCobra: První prototyp s motorem Lycoming T53-L-9 a se zatažitelnými podvozkovými ližinami.^{[p 1]}
Bell 309 KingCobra: Modernizovaná AH-1G vzniklá v roce 1971, se zesílenou konstrukcí, přestavěnou přídí trupu a svislou ocasní plochou, a modifikovaným rotorem a převodovými systémy pohonné soustavy. Další změny zahrnovaly modernizaci avioniky, nový systém inerciální navigace, a výzbroj 20mm kanónem M197 a schopnost nesení až 16 protitankových řízených střel BGM-71 TOW. Vznikly dva exempláře, jeden poháněný motorem Lycoming T55 a druhý Pratt & Whitney Canada PT6T. Typ se stal základem varianty AH-1J pro USMC a východiskem modernizací armádních AH-1G.
JAH-1G: AH-1G užívané pro zkoušky nové avioniky a výzbroje, například střel AGM-114 Hellfire.
AH-1(4B)W Viper: Prototyp s čtyřlistým rotorem přestavěný z AH-1T.

Verze pro US Army

AH-1G: Původní výrobní varianta poháněná motorem T53-L-13, s výzbrojí příďovou střeleckou věží TAT-141 umožňující instalaci dvou 7,62mm rotačních kulometů GAU-2B/A Minigun nebo 40mm automatických granátometů XM75, případně jejich kombinace. Další možnosti výzbroje zahrnovaly kontejnery XM-18 s kulomety Minigun a raketnice pro 70mm neřízené střely FFAR (až 76 kusů ve čtyřech raketnicích XM-159) na závěsnících pod pahýlovitými křídly.
TAH-1G: Několik exemplářů AH-1G přestavěných na cvičné stroje s dvojím řízením.
AH-1P: AH-1G modernizovaná v 70. letech 20. století, s motorem T53-L703, novým překrytem kokpitu, modernizovanými prostředky pasivní elektronické ochrany a novou avionikou, včetně radarového výškoměru.
AH-1Q: AH-1G modernizovaná v 70. letech na účelovou protitankovou verzi se schopností nést PTŘS BGM-71 TOW.
AH-1R: Dva prototypy založené na AH-1Q s výkonnějším motorem T53-L703.
AH-1S: AH-1Q s motorem T53-L703 a novým nosným rotorem z kompozitů.
TH-1S: Cvičná varianta pro národní gardu, modifikovaná v 26 kusech.
TAH-1S: AH-1S s upraveným přístrojovým vybavením, určené pro výcvik osádek vrtulníků Hughes AH-64 Apache.
AH-1E: AH-1S s modernizovanými systémy řízení palby a výzbrojí zahrnující 20mm rotační kanón M197 (tříhlavňová zbraň odvozená z šestihlavňového M61 Vulcan). V letech 1978-1979 vzniklo 98 kusů a další modernizacemi starších variant. Do roku 1986 tato varianta nesla označení AH-1S(ECAS).
AH-1F: AH-1S s novým systémem řízení palby, průhledovým displejem Kaiser, dopplerovským navigačním systémem a prostředky snížení vyzařování v infračerveném spektru. V letech 1979-1981 vzniklo 151 kusů. Do roku 1987 varianta nesla označení AH-1S(MC).
TAH-1F: Cvičná verze AH-1F vzniklá v 41 kusech.

Verze pro USMC

AH-1T Sea Cobra při startu z paluby výsadkové lodi USS *Iwo Jima*

AH-1J SeaCobra: Verze s navalizovanou avionikou, poháněná zdvojeným motorem T400-CP-400, s výzbrojí 20mm rotačním kanónem M197, brzdou nosného rotoru a širšími listy ocasního rotoru. Část strojů mohla nést protitankové řízené střely BGM-71 TOW. V letech 1969-1975 vyrobeno 69 kusů.
AH-1T SeaCobra: Verze s prodlouženým trupem, pohonnou jednotkou T400-WV-402, novým převodovým systémem a ocasním rotorem z modelu 214 a upravenými ocasními plochami. Část strojů mohla nést PTŘS TOW, na tento standard byla začátkem 80. let 20. století modernizována celá série. Vyrobeno 55 kusů.
AH-1T+: Verze se dvěma motory General Electric T700 a převodovým systémem z Bell 214ST, modifikovanou hlavicí nosného rotoru, modernizovanou avionikou zahrnující průhledový displej Kaiser kompatibilní s noktovizorem; možností výzbroje protitankovými střelami AGM-114 Hellfire nebo BGM-71 TOW, protivzdušnými AIM-9 Sidewinder a protiradiolokačními AGM-122 Sidearm.
AH-1W SuperCobra: Označení pro sériové provedení AH-1T+. V letech 1987-1991 vzniklo 74 kusů z novovýroby a další repasemi z AH-1T.
TAH-1W: Jeden exemplář AH-1W s dvojím řízením.
AH-1Z Viper

Podrobnější informace naleznete v článku Bell AH-1Z Viper.

Verze se čtyřlistým rotorem a motory T700-GE-401C shodnými s UH-1Y, dále modernizovanou avionikou a novým systémem řízení palby zahrnující přilbový zaměřovač. Rozpětí křídel bylo mírně zvětšeno a byl přidán další závěsný bod na jejích koncích, kde mohou být neseny buď řízené střely vzduch-vzduch pro vlastní ochranu anebo střelecký radar Longbow. Původně měla být produkována repasemi z AH-1W, ale v roce 2000 bylo rozhodnuto o výrobě nových exemplářů.

Exportní verze

AH-1J International: Verze založená na AH-1J vyvinutá pro vývoz do Íránu, kam bylo před rokem 1979 dodáno 202 kusů. Část strojů mohla nést PTŘS TOW. Od AH-1J SeaCobra se varianta lišila větším průměrem nosného rotoru a výkonnějším motorem T400-WV-402.
Z.14 HueyCobra: Označení exportních AH-1G pro Španělské námořnictvo. Stroje byly vyzbrojeny 20mm kanónem.

Uživatelé

Bahrajn, Írán, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Jordánsko, Pákistán, Španělsko, Čínská republika, Thajsko, Turecko, USA

Specifikace (AH-1G Cobra)

Technické údaje

Posádka: 2, pilot a střelec
Délka: 16,2 m s oběma točícími se rotory
Výška: 4,12 m
Průměr nosného rotoru: 13,4 m
Prázdná hmotnost: 2630 kg
Maximální vzletová hmotnost: 4310 kg
Pohonná jednotka: 1 × turbohřídelový motor Lycoming T53-L-13 o výkonu 820 kW

Výkony

Maximální rychlost: 277 km/h km/h
Dolet: 574 km
Dostup: 3475 m
Počáteční stoupavost: 6,25 m/s

Výzbroj

2 × vícehlavňový Minigun ráže 7,62 mm nebo 2 × granátomet M129 ráže 40 mm
70mm rakety FFAR - 7 raket v odpalovacím zařízení M158 nebo 19 raket v zařízení M200
závěs M18 na Minigun ráže 7,62 mm nebo zbraňový systém XM35 s kanonem XM195 ráže 20 mm

Odkazy

Poznámky

↑ Bell 209 je také typové označení užívané v civilním registru Federal Aviation Administration pro demilitarizované exempláře strojů AH-1, užívané například United States Forest Service anebo složkami U.S. Customs and Border Protection.

Reference

↑ Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. Kapitola Bell AH-1 Cobra, s. 305.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell AH-1 Cobra na Wikimedia Commons
Bell AH-1 Cobra: Slavný bitevník nad džunglí, pouští i Českou republikou

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Bell Aircraft Corporation / Bell Helicopter Textron

Bojová letadla	YFM-1 • P-39 • P-59 • P-63 • XFL • XP-52 • XP-76 • XP-77 • XP-83

Experimentální letadla	X-1 • X-2 • X-5 • X-9 • X-14 • X-16 • X-22 • XV-3 • XV-15 • 533 • D-292 • L-39 • LLRV

Komerční helikoptéry	47/J • 204 • 205 • 206 • 210 • 212 • 214 • 222 • 230 • 400 • 407 • 412 • 417 • 427 • 429 • 430 • 440 • 505 • 525

Vojenské helikoptéry	H-13 • XH-15 • UH-1/N/Y • 207 • 209 • AH-1/J/T/W/Z • 309 • 360 • YAH-63 • YOH-4 • OH-58 • ARH-70 • CH-146

Konvertoplány	XV-15 • V-22 • BA609 • Eagle Eye • V-247 • V-280

Vojenská označení amerických vrtulníků od r. 1941

Hlavní posloupnost
(1941–1962)


Prefix R (1941–1948)	XR-1 • XR-2 • XR-3 • R-4 • R-5 • R-6 • XR-7 • XR-8 • XR-9 • XR-10 • XR-11 • R-12 • R-13 • XR-14 • XR-15 • R-16

Prefix H (1948–1962)	H-5 • H-6 • XH-9 • XH-10 • XH-11 • H-12 • H-13/J • XH-15 • H-16 • XH-17 • YH-18 • H-19 • XH-20 • H-21 • YH-22 • H-23 • YH-24 • H-25 • XH-26 • XH-27 • XH-28 • XH-29 • YH-30 • YH-31 • YH-32 • XH-33 • H-34 • XH-35 • H-36 • H-37 • H-38 • XH-39 • YH-40 • YH-41 • XH-42 • H-43 • H-44 • H-45

Hlavní společná
posloupnost (od 1962)


Přeznačení v r. 1962	OH-13/UH-13J • UH-19 • CH-21 • OH-23 • UH-25 • CH-34 • CH-37 • HH-43

Nové modely	CH-46/HH-46/UH-46 • CH-47 • UH-48 • XH-49 • QH-50 • XH-51 • HH-52 • CH-53/HH-53/MH-53/CH-53E/CH-53K • CH-54 • TH-55 • AH-56 • TH-57 • OH-58 • XH-59 • UH-60/SH-60/HH-60/HH-60J • YUH-61 • XCH-62 • YAH-63 • AH-64 • HH-65 • RAH-66 • TH-67 • MH-68 • H-69 • ARH-70 • VH-71 • UH-72 • TH-73 • H-74 až H-89 • MH-90 • H-91 • VH-92 • H-93 až H-138 • MH-139

Přeznačení v r. 1962
a opětovné užití čísel

UH-1/N/Y • AH-1/J/T/W/Z • SH-2/G • SH-3/CH-3/HH-3 • YOH-4 • YOH-5 • OH-6/MH-6/AH-6

Posloupnost užívaná v USAAC/USAAF/USAF od r. 1941 dosud, v US Army 1948–1956 a od r. 1962 dosud a v US Navy od r. 1962 dosud.

Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945

Stíhací letouny	FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35

Bitevní letouny	AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7

Hlídkové letouny	S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8

Průzkumné letouny a letouny pro radioelektronický boj	P4M • P4Y • AF • E-1 • E-2 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10

Bitevní letouny se svislým startem a přistáním	AV-8A • AV-8B

Transportní letouny	JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22

Cvičné letouny	T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • EC-24

Vrtulníky	HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73

Bezpilotní letadla	DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27

Prototypy	A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25