Bell UH-1Y Venom

UH-1Y Venom
Určeníužitkový vrtulník
PůvodSpojené státy americké
VýrobceBell Helicopter
První let20. prosince 2001
Zařazeno8. srpna 2008
Charakterve službě
UživatelUSMC
Vzdušné síly AČR
Výroba2001–dosud
Vyrobeno kusů160[1]
Vyvinuto z typuBell UH-1N Twin Huey
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell UH-1Y Venom je americký dvoumotorový víceúčelový vrtulník vyvinutý pro americkou námořní pěchotu s ohledem na podporu globálních misí. Do služby byl zařazen v roce 2008.

Venom je nejmladším členem rodiny vrtulníků Huey a následovník veterána z vietnamské války UH-1 Iroquois. Představuje v současnosti nejvýznamnější vylepšení bojem prověřených vrtulníků rodiny Huey. Srdcem modernizace je nový čtyřlistý, kompozitní rotorový systém, který se vyznačuje balistickou odolností proti palným zbraním až do ráže 23 mm. Má také vylepšené motory a převodovky, integrovaný digitální kokpit s víceúčelovými displeji. Ve srovnání s UH-1N má Venom větší užitečné zatížení, téměř o 50 % větší operační dolet, vyšší cestovní rychlost a snížené vibrace. Sdílí až 84 % svých součástek (včetně avioniky) s bitevním vrtulníkem AH-1Z Viper.[2]

UH-1Y je známý také pod přezdívkou „Yankee“, podle označení písmene „Y“ v hláskovací tabulce NATO. Dokáže operovat i v těch nejnáročnějších klimatických podmínkách, od arktického chladu až po pouštní horka. V americké námořní pěchotě nahradil zastaralý typ UH-1N Twin Huey. Poslední z celkového počtu 160 objednaných strojů dostali „mariňáci“ 25. dubna 2018. V roce 2019 objednala vrtulníky UH-1Y Armáda České republiky.

Konstrukce

UH-1Y Venom

V přední části kokpitu sedí dva piloti vedle sebe a díky rozměrným čelním sklům mají výborný výhled. V zadní části kabiny je prostor pro přepravu cestujících nebo materiálu.

Dvojice turbohřídelových motorů T700-GE-401C o výkonu 1800 koní pohání čtyřlistý hlavní rotor i menší ocasní rotor. Venom dosahuje maximální rychlosti 314 km/h a cestovní rychlost 272 km/h. Vrtulník vydrží ve vzduchu 3,3 hodiny, má dostup více než 6 100 m a stoupavost 12,8 m/s.

Optický senzor se nachází v přední části pod trupem stroje a na boku vrtulníku jsou dva závěsné body pro výzbroj. Venom může být vyzbrojen dvojicí kulometů M240 ráže 7,62 mm, GAU16/A ráže 12,7 mm nebo rotačními kulomety GAU17/A ráže 7,62 mm. Pozemní cíle však dokáže velmi účinně eliminovat i neřízenými raketami vzduch-zem Hydra 70 nebo raketami s laserovým naváděním APKWS.[3]

Uživatelé

USAUSA USA

Vrtulník UH-1Y Venom Armády České republiky vystavený na Dnech NATO v roce 2023

ČeskoČesko Česko

  • V srpnu 2019 se na stránkách ministerstva obrany ČR objevila zpráva, že dojde k zakoupení 8 kusů Bell UH-1Y Venom (společně se 4 kusy Bell AH-1Z Viper) pro Vzdušné síly Armády České republiky.[4] Smlouva byla podepsána 12. prosince 2019 ministrem obrany Lubomírem Metnarem, dodávky měly začít v roce 2023. V srpnu 2022 oznámila ministryně obrany Jana Černochová (ODS), že armáda dostane od USA další 2 stroje spolu s 6 AH-1Z Viper zdarma.[5] První UH-1Y byl na české území přepraven 17. srpna 2023.[6]

Specifikace

Údaje podle[7]

Technické údaje

  • Posádka: 2 piloti
  • Délka trupu: 17,8 m
  • Průměr rotoru: 14,88 m
  • Výška: 4,5 m
  • Kapacita paliva: 1468 litrů
  • Užitečné zatížení: 3 020 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 8 391kg
  • Pohonná jednotka: 2x turbohřídelový motor T700-GE-401C
  • Výkon pohonné jednotky: 1 800 koní

Výkony

  • Maximální rychlost: 314 km/h
  • Cestovní rychlost: 272 km/h
  • Akční rádius: 220 km
  • Letová vytrvalost: 3,3 hodiny
  • Praktický dostup: více než 6 100 m
  • Maximální přetížení: -0,5 / + 2,3 g
  • Stoupavost: > 12,8 m/s

Výzbroj

  • 2x kulomet M240 ráže 7,62 mm, GAU16/A ráže 12,7 mm nebo GAU17/A ráže 7,62 mm
    • Neřízené rakety vzduch-zem Hydra 70 ráže 70 mm
    • Rakety se soupravou APKWS (laserové navádění)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell UH-1Y Venom na slovenské Wikipedii.

  1. ROVENSKÝ, Dušan. Výsledek stále nejasný. ATM. 2019, roč. 51, čís. 4, s. 39. ISSN 1802-4823. 
  2. UH-1Y Venom. www.navair.navy.mil [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-17. 
  3. Bell UH-1Y Venom (Super Huey)
  4. PEJŠEK, Jan. Čeští vrtulníkáři by měli dostat stroje Venom a Viper, oznámili v Náměšti premiér Babiš s ministrem Metnarem [online]. Mocr.army.cz, 2019-08-22 [cit. 2023-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-22. 
  5. Černochová: Spojené státy dají Česku zdarma osm vrtulníků. ČT24 [online]. [cit. 2022-08-19]. Dostupné online. 
  6. Bitevníky Viper vstupují do služby. Armáda se loučí se sovětskými stroji. iDNES.cz [online]. 2023-08-17 [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. 
  7. BELL UH-1Y The Utility Helicopter For Any Mission

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bell UH-1Y Venom na Wikimedia Commons
  • (anglicky) Bell UH-1Y na stránkách výrobce
  • Bell UH-1Y Venom na www.valka.cz
Bell Aircraft Corporation / Bell Helicopter Textron
Bojová letadla
YFM-1P-39P-59P-63XFLXP-52XP-76XP-77XP-83
Experimentální letadla
X-1X-2X-5X-9X-14X-16X-22XV-3XV-15 • 533 • D-292L-39LLRV
Komerční helikoptéry
47/J • 204205206210212 • 214 • 222230400 • 407 • 412 • 417 • 427429 • 430 • 440 • 505 • 525
Vojenské helikoptéry
H-13XH-15UH-1/N/Y • 207209AH-1/J/T/W/Z • 309 • 360 • YAH-63 • YOH-4OH-58 • ARH-70 • CH-146
Konvertoplány
XV-15V-22 • BA609 • Eagle Eye • V-247V-280
Vojenská označení amerických vrtulníků od r. 1941
Hlavní posloupnost
(1941–1962)
Prefix R (1941–1948)
XR-1 • XR-2 • XR-3 • R-4 R-5 R-6 XR-7 XR-8 XR-9 XR-10 XR-11 • R-12 • R-13 XR-14 • XR-15 R-16
Prefix H (1948–1962)
H-5 H-6 XH-9 XH-10 XH-11 • H-12 • H-13/J • XH-15 H-16 • XH-17 • YH-18 • H-19 XH-20 H-21 • YH-22 H-23 • YH-24 H-25 • XH-26 XH-27 • XH-28 • XH-29 YH-30 • YH-31 • YH-32 • XH-33 H-34 XH-35 • H-36 • H-37H-38 • XH-39 • YH-40 YH-41 • XH-42 H-43 • H-44 • H-45
Hlavní společná
posloupnost (od 1962)
Přeznačení v r. 1962
OH-13/UH-13J • UH-19 CH-21 • OH-23 • UH-25 • CH-34 CH-37 HH-43
Nové modely
CH-46/HH-46/UH-46 CH-47 UH-48 XH-49 QH-50 • XH-51 • HH-52 • CH-53/HH-53/MH-53/CH-53E/CH-53K CH-54 TH-55 AH-56 • TH-57 OH-58 XH-59 • UH-60/SH-60/HH-60/HH-60J • YUH-61 • XCH-62 • YAH-63 • AH-64 HH-65 • RAH-66 TH-67 MH-68H-69 • ARH-70 • VH-71 • UH-72 TH-73H-74 až H-89 • MH-90H-91 • VH-92H-93 až H-138 • MH-139
Přeznačení v r. 1962
a opětovné užití čísel
UH-1/N/Y • AH-1/J/T/W/Z SH-2/G • SH-3/CH-3/HH-3 • YOH-4 YOH-5 • OH-6/MH-6/AH-6
Posloupnost užívaná v USAAC/USAAF/USAF od r. 1941 dosud, v US Army 1948–1956 a od r. 1962 dosud a v US Navy od r. 1962 dosud.
Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945
Stíhací letouny
FHF2HF3HF-4FRFJ (FJ-1FJ-2/-3FJ-4) • F4DF6UF7UF-8F8FF9FF-9F-10F-11F-14F/A-18F/A-18E/FF-35
Bitevní letouny
AMAU-1A-1A-2A-3A-4A-5A-6A-7
Hlídkové letouny
S-2S-3P-2P-3P-5P-8
Průzkumné letouny
a letouny pro radioelektronický boj
P4MP4Y • AF • E-1E-2 • EP-3 • E-6EA-6EA-18OE/O-1OV-10
Bitevní letouny se svislým startem a přistáním
Transportní letouny
JRM • JR2F • RM • R3YR4Q • R4Y • R5DR6DR7V-1/-2UC • UO • C-1C-2C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/JC-880V-22
Cvičné letouny
T-2T-6T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45EC-24
Vrtulníky
HNSHTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2SHO3SHO4S • HO5S • HUS/HSS-1AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1ZUH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3CH-37CH-46CH-53CH-53ECH-53KTH-57/67SH-60/MH-60/VH-60TH-73
Bezpilotní letadla
DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4CRQ-7MQ-8/CRQ-11RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20RQ-21 • CQ-24 • RQ-27
Prototypy
A2D • XFYF2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1FYF-17F-111BL-39XP5YP6M • R6V • X-32X-35XHJHXMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25
Vojenská letadla České republiky po roce 1993
Stíhací a víceúčelové bojové letouny
Bitevní letouny a bombardéry
Dopravní a transportní letouny
Vrtulníky
Cvičné letouny
Speciální letouny
Bezpilotní letadla
Experimentální letadla a prototypy
Související:
  • Centrum leteckého výcviku
  • Historie letecké techniky AČR
  • Vzdušné síly AČR