Frédéric Joliot-Curie

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Frédéric Joliot-Curie
Rodné jméno	Jean Frédéric Joliot
Narození	19. března 1900 Paříž, Francie
Úmrtí	14. srpna 1958 (ve věku 58 let) Paříž, Francie
Příčina úmrtí	choroba jater
Místo pohřbení	Sceauxský hřbitov
Bydliště	Antony
Povolání	jaderný fyzik, chemik, profesor, politik, vysokoškolský učitel, fyzik a francouzský odbojář
Zaměstnavatelé	Francouzská kolej (1937–1958) Komise pro atomovou energii a alternativní energie (1945–1950) Přírodovědecká fakulta v Paříži
Ocenění	Nobelova cena za chemii (1935)
Politická strana	Komunistická strana Francie
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Irène Joliotová-Curieová (od 1926)
Děti	Pierre Joliot Hélène Langevinová-Joliotová
Příbuzní	Marie Curie-Skłodowská (tchyně) Marc Joliot a Alain Joliot (vnoučata)
Funkce	profesor (Francouzská kolej; 1938–1957) generální ředitel Národního centra vědeckého výzkumu (1944–1946) vysoký komisař pro atomovou energii (1945–1950) prezident (Francouzská fyzikální společnost; 1946–1949) docent (Přírodovědecká fakulta v Paříži) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frédéric Joliot-Curie (19. března 1900 Paříž – 14. srpna 1958 tamtéž) byl francouzský fyzik, držitel Nobelovy ceny za chemii, kterou spolu se svou ženou Irène Joliot-Curie obdržel v roce 1935 za syntézu nových radionuklidů.

Život

Frédéric Joliot vystudoval vyšší odbornou školu chemie a fyziky v Paříži. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil do železáren v Luxenburgu. Po necelých dvou letech byl propuštěn. S pomocí profesora Langevina získal v roce 1925 místo v laboratoři Marie Curie. Aby se uživil, přibral k tomu suplování matematiky a fyziky na soukromé koleji. Po necelém roce se oženil s Irène Curie, dcerou Marie Curie.

V roce 1930 získal doktorát přírodních věd za práci o elektrochemii polonia. Od roku 1932 publikoval řadu prací společně se svou ženou. Používali pak také oba příjmení Joliot-Curie.

Na konci 40. let svědčil spolu s některými dalšími západními prokomunistickými intelektuály v procesu Viktora Kravčenka s francouzským komunistickým časopisem Les Lettres françaises. Časopis nařkl tohoto na západ uprchlého sovětského exdiplomata ze lži v jím sepsané knize Zvolil jsem svobodu, ve které popisoval hladomor na Ukrajině způsobený násilnou kolektivizací, poměry v gulagu a další praktiky sovětského vedení. Kravčenko následně časopis zažaloval a i přes svědecké výpovědi Joliot-Curieho a dalších, že při svých cestách po Sovětském svazu nikdy nenarazili na podobné hrůzy a existenční bídu popsané autorem knihy, proces vyhrál. Rozhodující bylo svědectví bývalé komunistické novinářky Margarete Buber-Neumann, která zažila gulag i nacistický koncentrační tábor a Kravčenkovy údaje potvrdila.^[1]

V letech 1950–1959 byl předsedou komunistickým blokem založené Světové rady míru.

Připomenutí jeho památky

Československá poštovní správa vydala v roce 1959 na připomenutí jeho památky poštovní známku v nominální hodnotě 60 haléřů. Obdobně na jeho památku vydala Německá demokratická republika v roce 1980 poštovní známku v nominální hodnotě 10 feniků. Je po něm pojmenována ulice ve Znojmě, kráter Joliot na Měsíci a např. zastávka metra v bulharské Sofii, otevřená v roce 2009.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frédéric Joliot-Curie na Wikimedia Commons
• Osoba Frédéric Joliot-Curie ve Wikicitátech

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.