Max Born

Max Born
Narození	11. prosince 1882 Vratislav
Úmrtí	5. ledna 1970 (ve věku 87 let) Göttingen
Místo pohřbení	Stadtfriedhof Göttingen (51°32′2″ s. š., 9°54′40″ v. d.)
Bydliště	Göttingen Cambridge Vratislav Edinburgh Bad Pyrmont
Národnost	Židé
Alma mater	Vratislavská univerzita (1901–1904) Univerzita Heidelberg (1902) Curyšská univerzita (1903) Univerzita v Göttingenu (1904–1906) Gonville and Caius College
Povolání	fyzik, matematik, akademik, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu, teoretický fyzik a vědec
Zaměstnavatelé	Univerzita v Göttingenu (1908–1914) Humboldtova univerzita (1914–1919) Univerzita Johanna Wolfganga Goetheho Frankfurt (1919–1921) Univerzita v Göttingenu (1921–1933) Edinburská univerzita (1936–1952)
Ocenění	společník Edinburské královské společnosti (1937) společník Královské společnosti (1939) Makdougall Brisbane Prize (1942) medaile Maxe Plancka (1948) Hughesova medaile (1950) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	judaismus luteránství
Choť	Hedwig Born
Děti	Gustav Victor Rudolf Born Irene Helen Käthe Born[1]
Rodiče	Gustav Born a Margarethe 'Gretchen' Kauffmann[1]
Příbuzní	Olivia Newtonová-Johnová (vnučka) Max Born (vnuk)
Funkce	profesor
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Born (11. prosince 1882, Vratislav – 5. ledna 1970, Göttingen) byl německo-britský matematik a fyzik židovského původu. Spolu s Waltherem Bothem získal v roce 1954 Nobelovu cenu za fyziku za zásadní výzkum v kvantové mechanice, zejména za statistickou interpretaci vlnové funkce.^[2]

Život

Narodil se v německé židovské rodině ve slezské části Pruska.^[3] Jeho otec byl profesorem anatomie a embryologie na Vratislavské univerzitě. Matka zemřela, když byly Maxovi čtyři roky.^[4] Na gymnáziu Maxe zajímaly více humanitní obory, později ho zaujala astronomie.^[5] Vystudoval fyziku a matematiku na Vratislavské univerzitě, studoval také v Heidelbergu (1902) a Curychu (1903). Nejvíce ho ovlivnily přednášky Davida Hilberta, Hermanna Minkowského, Felixe Kleina a Karla Schwarzschilda. Doktorát získal roku 1907, jeho dizertaci na téma pružnosti vedl Felix Klein. Po službě v armádě a krátkém zastavení v Cambridge v laboratoři Josepha Johna Thomsona působil na univerzitě v Göttingenu jako asistent Hermanna Minkowského. Přednášel teoretickou fyziku a vědecky se zabýval problematikou vztahu struktury a vlastností krystalických látek. Ve spolupráci s Fritzem Haberem navrhl metodu pro zjišťování mřížkové energie iontových sloučenin známou jako Bornův-Haberův cyklus.^[4]

V r. 1913 se oženil, s manželkou Hedwigou měli dvě dcery a syna.^[4] V r. 1915 nastoupil na univerzitu v Berlíně jako asistent Maxe Plancka, ale brzy byl povolán do armády, kde se zabýval radiokomunikacemi a akustickým průzkumem pro detekci a zaměřování střelby.^[4]

Roku 1919 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu a v roce 1921 profesorem teoretické fyziky v Göttingenu, kde se právě tvořilo intelektuální epicentrum „kvantové revoluce“ – Born zde potkal řadu dalších významných vědců, ať současných nebo budoucích (Enrico Fermi, Paul Dirac, Robert Oppenheimer, Edward Teller, Wolfgang Pauli, Werner Heisenberg, Georg Gamow aj.). S řadou z nich později spolupracoval a publikoval - nebyl samotářským typem vědce, rád tvořil v týmu, což tehdy ještě nebylo zcela samozřejmé. Zpočátku se Born zabýval zejména Einsteinovou teorií relativity, avšak kolem roku 1925 ho Heisenberg „přetáhl“ na stranu kvantové teorie. Společně rozpracovali maticovou mechaniku, později s přispěním Nielse Bohra známou jako kodaňská interpretace.^[4]

V roce 1933, po uchopení moci nacisty, musel pro svůj židovský původ opustit Německo. Odešel nejprve do Itálie a posléze do Anglie, kde se stal vedoucím katedry teoretické fyziky na univerzitě v Cambridgi. Zabýval se zde otázkami Maxwellovy teorie elektromagnetického pole. Absolvoval půlroční pracovní cestu do Indie. Roku 1936 přijal místo profesora fyziky na univerzitě v Edinburghu. Během svého působení v Edinburghu se věnoval kromě kvantové mechaniky i dalším fyzikálním oborům, např. optice. Na známé učebnici Základy optiky (Principles of Optics) s ním v letech 1951–54 spolupracoval český fyzik Emil Wolf.^[4]

Roku 1939 se stal členem Královské společnosti. Ve stejném roce získal britské občanství.

Za války se odmítl zapojit do vývoje atomové bomby, vždy kritizoval zneužívání vědy pro vojenské účely.

V roce 1950 získal Hughesovu medaili, roku 1954 Nobelovu cenu.^[2] Byl členem vědeckých akademií mnoha zemí (např. Německo, Anglie, SSSR, Indie, USA) a doktorem honoris causa devíti evropských univerzit.^[4]

Po odchodu do důchodu, v roce 1953, se vrátil do Německa. Žil v Bad Pyrmontu. V Německu i zemřel.^[6]Je pochován na hřbitově v Göttingenu.

Jeho vnučkou je britská herečka a zpěvačka Olivia Newton-Johnová, známá hlavně z filmového muzikálu Pomáda.^[7]

Dílo

Položil základy kvantové mechaniky, přičemž zdůraznil její pravděpodobnostní charakter, tedy nutnost uchopit kvantové jevy statisticky. Roku 1926 objasnil rozptyl částic alfa. Spolu s Norbertem Wienerem zavedl do kvantové mechaniky operátory fyzikálních veličin. S Robertem Oppenheimerem formuloval teorii dvouatomových molekul. S Maxem von Lauem a Theodorem von Kármánem formuloval teorii vibrací a tepelných kmitů krystalové mřížky. Našel také způsob vyčíslení deformací elektronového obalu atomu.

Born napsal přes 300 původních článků a 20 knih. Kromě odborných publikací zaměřených na různé obory fyziky jsou mezi nimi také filozofické úvahy o společenské odpovědnosti vědců, vývoji fyziky ve 20. století a dopadu vědeckého bádání na sociální a politický život.^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• SODOMKA, Lubomír; SODOMKOVÁ, Magdalena. Nobelovy ceny za fyziku. Praha: SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2. 
• KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. 307 s. ISBN 978-80-01-04546-6. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Born na Wikimedia Commons
• Osoba Max Born ve Wikicitátech