Arno Allan Penzias

Arno Allan Penzias
Narození	26. dubna 1933 Mnichov
Úmrtí	22. ledna 2024 (ve věku 90 let) San Francisco
Příčina úmrtí	Alzheimerova choroba
Alma mater	Kolumbijská univerzita Newyorkská městská kolej Brooklyn Technical High School
Povolání	astronom a fyzik
Zaměstnavatel	Bellovy laboratoře
Ocenění	Medaile Henryho Drapera (1977) Herschelova medaile (1977) Nobelova cena za fyziku (1978) Karl G. Jansky Lectureship (1983) George E. Pake Prize (1990) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arno Allan Penzias (26. dubna 1933 – 22. ledna 2024)^[1] byl americký fyzik, který v roce 1978 spolu s Robertem Woodrow Wilsonem získal Nobelovu cenu za fyziku za objev reliktního záření. Spolu s nimi ji obdržel též Pjotr Leonidovič Kapica (jeho práce nesouvisela s jejich objevem).

Biografie

Arno Allan Penzias se narodil v Mnichově v Německu. V šesti letech se dostal s dětským transportem do Británie. O šest měsíců později opustili Německo také jeho rodiče a rodina se v roce 1940 přestěhovala do New York City. V roce 1946 se stal plnoprávným občanem Spojených států. V roce 1951 absolvoval Brooklyn Technical High School a v roce 1954 získal bakalářský titul na City College of New York. Magisterský titul získal v roce 1958 na Columbia University a o čtyři roky později na stejné univerzitě titul Ph.D.

Po studiích začal pracovat v Bellových laboratořích v New Jersey. Zde s Robertem Woodrow Wilsonem pracoval na vysoce citlivém kryogenním mikrovlnném přijímači určeném k rádioastronomickému pozorování. V roce 1964 se setkali se s vysokofrekvenčním šumem, kterým nemohli vysvětlit. Byl mnohem méně energetický než záření vznikající v Mléčné dráze a mělo ve všech směrech stejné vlastnosti. Penzias s Wilsonem předpokládali, že jejich přijímač je rušen nějakým pozemským zdrojem. Předpokládali a pak odmítli hypotézu, že se jedná o rušení z New Yorku. Prohlídka antény přijímače ukázala, že je zde plno holubího trusu (který Penzias popsal jako „bílý dielektrický materiál“).

I když byl tento trus odstraněn, mikrovlnný šum zůstal. Protože odmítli ostatní zdroje rušení, vydali zprávu o svém objevu. Rušení bylo později identifikováno jako přirozené kosmické záření na pozadí, tzv. reliktní záření, které bylo pozůstatkem po Velkém třesku. Tento objev významně potvrdil teorii velkého třesku a opravil mnoho předchozích předpokladů o vzniku vesmíru.

Penzias a Wilson obdrželi v roce 1977 Henry Draper Medal a o rok později, v roce 1978, Nobelovu cenu za fyziku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arno Allan Penzias na anglické Wikipedii.

Tento článek potřebuje doplnit či upravit literaturu.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) kapitolu Literatura a uvedete vhodné knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Knihy by měly být uváděny standardní formou citace.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arno Allan Penzias na Wikimedia Commons
• Penzias' biography
• Arno Penzias' home page at Bell Labs
• An article authored by Arno Penzias entitled Ideas