Johannes Georg Bednorz

Johannes Georg Bednorz
Johannes Georg Bednorz (2. června 2009)
Narození	16. května 1950 (73 let) Neuenkirchen
Alma mater	Spolková vysoká technická škola v Curychu
Povolání	fyzik
Zaměstnavatel	IBM
Ocenění	Marcel Benoist Prize (1986) Robert-Wichard-Pohl-Preis (1987) Nobelova cena za fyziku (1987) Klung Wilhelmy Science Award (1987) Fritz London Memorial Prize (1987) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Georg Bednorz (* 16. května 1950 v Neuenkirchen) je fyzik pracující v laboratořích IBM. Podílel se na objevu vysokoteplotní supravodivosti, za což roku 1987 spolu s Karlem Alexanderem Müllerem získal Nobelovu cenu za fyziku.

Jeho rodina pochází ze Slezska, které musela po 2. světové válce opustit a usadila se v Německu. V roce 1968 začal studovat mineralogii na Univerzitě v Münsteru. Poté, co chvíli pracoval v laboratořích IBM v Curychu, začal studovat na ETH Curych. V roce 1982 se vrátil do laboratoří IBM a přidal se k výzkumu supravodivosti vedeném Karlem Alexanderem Müllerem.^[1]

V roce 1983 se tito dva soustředili na elektrické vlastnosti keramických materiálů a v roce 1986 se jim podařilo navodit supravodivé vlastnosti u materiálu LaBaCuO již při teplotě 35 K. Tento objev výrazně podnítil další výzkum v oblasti vysokoteplotní supravodivosti. V roce 1987 získal Bendorz s Müllerem Nobelovu cenu za fyziku „za průlomový objev supravodivosti v keramických materiálech“.^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes Georg Bednorz na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johannes Georg Bednorz na Wikimedia Commons
• (anglicky)Pioneers in Electricity and Magnetism - Johannes Georg Bednorz, National High Magnetic Field Laboratory.
• (anglicky)Autobiografie na Nobelprize.org

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.