Wolfgang Pauli

Wolfgang Pauli
Rodné jméno	Wolfgang Ernst Pauli
Narození	25. dubna 1900 Vídeň
Úmrtí	15. prosince 1958 (ve věku 58 let) Curych
Příčina úmrtí	rakovina slinivky
Místo pohřbení	Zollikon cemetery (47°20′10″ s. š., 8°34′55″ v. d.)
Alma mater	Gymnázium v Döblingu (do 1918) Mnichovská univerzita (1918–1921)
Povolání	teoretický fyzik, vysokoškolský učitel, chemik a fyzik
Zaměstnavatelé	Univerzita v Göttingenu (1921–1922) University of Copenhagen Niels Bohr Institute (1922–1923) Hamburská univerzita (1923–1928) Spolková vysoká technická škola v Curychu (1928–1940) Princetonská univerzita (1940–1946) Michiganská univerzita (1941) Purdueova univerzita (1942) Spolková vysoká technická škola v Curychu (1946–1958)
Ocenění	Lorentzova medaile (1931) Nobelova cena za fyziku (1945) Franklinova medaile (1952) zahraniční člen Královské společnosti (1953) Matteucciho medaile (1956) … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	matrikový katolík
Choť	Käthe Margarethe Deppner Franziska Bertram
Rodiče	Wolfgang Joseph Pauli[1] a Bertha Pauli
Příbuzní	Hertha Pauli (sourozenec) Friedrich Schütz (dědeček)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wolfgang Ernst Pauli (25. dubna 1900, Vídeň – 15. prosince 1958, Curych) byl rakouský fyzik (z většiny židovského původu), jeden z nejvýznamnějších teoretických fyziků první poloviny 20. století. Zkoumal teorii relativity a kvantovou mechaniku. V roce 1945 mu byla udělena Nobelova cena za fyziku za formulaci tzv. Pauliho vylučovacího principu.^[2]

Život a dílo

Jeho otec Wolf Joseph Pascheles, lékař židovského původu, pocházel z Prahy. V r. 1899 odešel do Vídně, kde přednášel na lékařské fakultě. Konvertoval ke křesťanství a změnil si příjmení na Pauli. Oženil se s novinářkou Berthou Camillou Schützeovou, která měla rovněž židovské kořeny. Wolfgang Pauli se narodil roku 1900 a o šest let později se narodila sestra Hertha.

Wolfgang Pauli studoval na humanitním gymnáziu ve Vídni a později na univerzitě v Mnichově u Arnolda Sommerfelda. Od mládí byl nadaný na řešení matematických i fyzikálních úloh, zajímal se o teorii relativity. Pro Encyklopedii matematických věd měl v r. 1921 napsat o teorii relativity článek, ze kterého se nakonec stala monografie o 231 stranách a byla později několikrát vydána jako samostatná publikace. Jeho práci pochválil i Albert Einstein.^[3]

Po studiích v Mnichově roku 1921 vyučoval fyziku v Göttingenu, a poté i v Kodani na pozvání Nielse Bohra. V letech 1923-28 vyučoval na univerzitě v Hamburku. Právě v této době se rodil nový obor kvantová fyzika, jehož se Pauli stal průkopníkem, když v roce 1925 zformuloval Pauliho vylučovací princip. Podle něj v jednom a témže stavu nemohou být 2 elektrony, které mají všechna kvantová čísla (n, l, m, s) stejná, resp. každý kvantový stav v atomu může být obsazen jen jedním elektronem.^[3] V roce 1927 vysvětlil podstatu paramagnetizmu elektronového plynu v kovech.^[4][3]

V roce 1927 spáchala sebevraždu jeho matka a otec se znovu oženil, což Wolfgang nesl těžce. V roce 1929 se oženil s berlínskou tanečnicí, avšak manželství vydrželo necelý rok. Osobní problémy se snažil řešit alkoholem, v letech 1932-1934 se léčil u psychologa Carla Gustava Junga. Napsal mu více než tisíc dopisů s podrobným popisem svých snů a pocitů. ^{[3] [4]} Jeho stav se zlepšil po svatbě s Franziskou Bertramovou, s níž žil od r. 1934 ve šťastném manželství až do své smrti. Děti neměli. ^[3]

V roce 1928 byl Pauli jmenován profesorem teoretické fyziky na Polytechnice v Curychu. Roku 1929 navrhl společně se svým bývalým spolužákem Wernerem Heisenbergem nový způsob popisu fyzikálních procesů, tzv. kvantovou teorii pole. Tato teorie spojuje kvantovou mechaniku s Einsteinovou speciální teorií relativity. Základní myšlenkou je, že všechny částice lze považovat za kvanta fyzikálních polí. Kvantová teorie pole je dnes základem celé fyziky elementárních částic.

V roce 1931 matematicky předpověděl existenci neutrina, když správně uhodl, že mizící energii při radioaktivním rozpadu beta odnáší nějaká neznámá částice. Tato částice musela být velmi lehká a elektricky neutrální a později ji pojmenoval Enrico Fermi jako neutrino. Fyzikové v její existenci nechtěli dlouho uvěřit. Neutrino s ostatní hmotou skoro nereaguje, a je tedy velmi těžké ho zachytit. Jeho existenci se podařilo potvrdit až v 50. letech.^[4][3] Během svého působení v Curychu Pauli často přednášel v cizině, např. USA nebo SSSR.

Roku 1940 emigroval do USA, kde byl jmenován profesorem teoretické fyziky v Princetonu. Za svůj vylučovací princip získal roku 1945 Nobelovu cenu za fyziku. ^[2] Odmítl spolupráci na projektu Manhattan a v roce 1946 se vrátil do Curychu. Až do konce života se věnoval pedagogické práci, studoval dějiny a filozofii vědy. Spolupracoval při založení Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN). Zemřel v roce 1958 na rakovinu slinivky.^[3]

Mezi jeho nejznámější díla patří Teorie relativity (Relativitätstheorie-1920), Kvantová teorie (Quantentheorie-1926), monografie nazývaná fyziky Starý zákon a Obecné principy vlnové mechaniky (Die allgemeinen Prinzipien der Wellenmechanik-1933), tzv. Nový zákon. ^[3]

Reference

Literatura

• Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
• Enz, P., and von Meyenn, Karl, editors, Wolfgang Pauli - Writings on physics and philosophy, translated by Robert Schlapp (Springer Verlag, Berlin, 1994). ISBN 3-540-56859-X, ISBN 978-3-540-56859-9.
• KRAUS, Ivo. Fyzika v kulturních dějinách Evropy (Atomový věk). 1. vyd. Praha: ČVUT, 2010. 307 s. ISBN 978-80-01-04546-6. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wolfgang Pauli na Wikimedia Commons
• Osoba Wolfgang Pauli ve Wikicitátech