Charles Kuen Kao

Charles Kuen Kao
Narození4. listopadu 1933
Čína nebo Šanghaj
Úmrtí23. září 2018 (ve věku 84 let)
Bradbury Hospice
Příčina úmrtíAlzheimerova choroba
BydlištěHongkong
Londýn
Šanghaj
Mountain View
Alma materUniversity College London
Greenwichská univerzita
Londýnská univerzita
Povolánífyzik, akademik, vynálezce, podnikatel, elektroinženýr, vědec, vysokoškolský učitel a výkonný manažer
ZaměstnavateléYaleova univerzita
Londýnská univerzita královny Marie
Imperial College London
Čínská univerzita v Hongkongu
Oceněnímedaile Stuarta Ballantina (1977)
IEEE Morris N. Liebmann Memorial Award (1978)
medaile IEEE Alexandra Grahama Bella (1985)
Marconiho cena (1985)
James C. McGroddy Prize for New Materials (1989)
… více na Wikidatech
RodičeKao Chun-Hsiang
PříbuzníKao Ping-tse
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Kuen Kao 高锟 (4. listopadu 1933 Šanghaj23. září 2018) byl původem čínský fyzik (měl čínské, americké a britské občanství) je považován za průkopníka využití optických vláken v telekomunikacích.[1]

V roce 2009 byl oceněn Nobelovou cenou za fyziku za průlomové úspěchy v oblasti přenosu světla ve vláknech pro optickou komunikaci.[2]

Životopis

Charles Kao se narodil 4. listopadu 1933 v Šanghaji. V roce 1957 absolvoval na Woolwich Polytechnic (University of Greenwich), a poté pracoval jako inženýr pro společnost Standard Telephones and Cables (STC) a jejich výzkumné centrum Standard Telecommunications Laboratoriem (STL) v anglickém Harlow. Doktorát (Ph.D.) v oblasti elektrotechnického inženýrství získal na Imperial College v Londýně v roce 1965 a začal svůj výzkum v oblasti optických vlastností skleněných vláken. Poté pracoval spolu s Georgem Hockmanem na tom, aby bylo možné využít optické vlákno v oblasti telekomunikací.

Po odchodu z laboratoře STL pracoval jako ředitel výzkumu společnosti ITT (International Telephone & Telegraph). V letech 1987-1996 byl prorektorem (vice chancellor) Čínské univerzity v Hongkongu a výkonným ředitelem společnosti Transtech Services. V roce 1996 odešel do důchodu. V roce 2009 byl předsedou a výkonným ředitelem společnosti ITX Services.

V roce 2009 získal Nobelovu cenu. Spolu s ním byli odměněni Willard Boyle a George E. Smith.

Objev

Společně s George Hockhamem publikovali v roce 1966 přelomovou studii v níž prokázali, že je možné využít optické vlákno v oblasti telekomunikací. Ukázali, že problémy, se kterými se tehdy optická vlákna potýkala, nebyly způsobeny jejich vnitřními vlastnostmi (nikoliv technologií samotnou), ale že je způsobovaly nečistoty ve skle.

Jejich přínos byl v tom, že přišli na to, jakou úlohu mají nečistoty ve vláknu, konkrétně ionty kovů, které elektromagnetický signál silně rozptylují. Odhadli, že bez těchto příměsí by se v čistém vlákně měl útlum snížit na pouhý 1 dB/km. Z materiálů, které testovali, se jako nejslibnější jevil čistý křemík. V roce 1965 optická vlákna o maximální délce 20 metrů uměla na druhý konec převést jen jedno jediné procento světla, kterým byly nasvíceny. V roce 2009 bylo přitom možné do cíle dostat průměrně 95 procent světla na vzdálenosti v řádu kilometrů.

Význam

Kao svým výzkumem otevřel novou cestu pro spolehlivý přenos dat na velké vzdálenosti.

Nobelův výbor jeho volbu v roce 2009 zdůvodnil obrovským dopadem, který Kaova práce měla a má na dnešní informační svět. V oznámení o udělení ceny se uvádí: "Dnes více než miliarda kilometrů optických vláken po celém světě vytváří páteř moderních globálních telekomunikací,", "Text, hudba, obrázky a videa mohou být šířeny po zeměkouli ve zlomku sekundy,".

Jeho výzkum je jedním ze základů moderních komunikačních sítí, včetně vysokorychlostního internetu.

Vybrané publikace

  • Kao, K.C., Hockham, G.A., Dielectric-fibre Surface Waveguides for Optical Frequencies, Proc. I.E.E. Vol. 113, No. 7, July 1966, pp. 1151-1158. Awarded Electronic Division Premium.
  • Kao, K.C., Davies, T.W., Spectrophotometric Studies of Ultra Low Loss Optical Glasses - I: Single Beam Method, Journal of Scientific Instruments (Journal of Physics E) 1968, Series 2, Vol. 1, pp. 1063-1068.
  • Kao, C.K., 1012 bit/s Optoelectronics Technology, IEE Proceedings, Vol. 133, Pt.J, No 3, June 1986. pp. 230-236.

Odkazy

Reference

  1. Charles Kao | British-American physicist. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Nobel Prize in Physics 2009. NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Kuen Kao na Wikimedia Commons
  • David Břeň: Udělení Nobelovy ceny za fyziku pro rok 2009 aldebaran.cz
  • Oldřich Klimánek: Optická vlákna pro přenášení dat a CCD technologie získaly letos Nobelovu cenu computerworld.cz
  • Jan Mittelbach: Nobelova cena za fyziku byla udělena za optická vlákna a snímače CCD digiweb.ihned.cz, 6. 10. 2009
Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
1901–1920
1921–1939
1943–1960
1961–1980
  • Robert Hofstadter / Rudolf Mössbauer (1961)
  • Lev Landau (1962)
  • E. P. Wigner / Maria Göppert-Mayer / J. Hans D. Jensen (1963)
  • Charles Townes / Nikolaj Gennadijevič Basov / Alexandr Prochorov (1964)
  • Šin’ičiró Tomonaga / Julian Schwinger / Richard Feynman (1965)
  • Alfred Kastler (1966)
  • Hans Bethe (1967)
  • Luis Alvarez (1968)
  • Murray Gell-Mann (1969)
  • Hannes Alfvén / Louis Néel (1970)
  • Dennis Gabor (1971)
  • John Bardeen / Leon Cooper / John Schrieffer (1972)
  • Leo Esaki / Ivar Giaever / Brian Josephson (1973)
  • Martin Ryle / Antony Hewish (1974)
  • Aage Bohr / Ben Mottelson / James Rainwater (1975)
  • Burton Richter / Samuel Ting (1976)
  • Philip Warren Anderson / Nevill Mott / John Hasbrouck van Vleck (1977)
  • Pjotr Leonidovič Kapica / Arno Allan Penzias / Robert Woodrow Wilson (1978)
  • Sheldon Lee Glashow / Abdus Salam / Steven Weinberg (1979)
  • James Watson Cronin / Val Logsdon Fitch (1980)
  • 1981–2000
  • Nicolaas Bloembergen / Arthur Leonard Schawlow / Kai Siegbahn (1981)
  • Kenneth G. Wilson (1982)
  • Subrahmanyan Chandrasekhar / William Alfred Fowler (1983)
  • Simon van der Meer / Carlo Rubbia (1984)
  • Klaus von Klitzing (1985)
  • Ernst Ruska / Gerd Binnig / Heinrich Rohrer (1986)
  • Johannes Georg Bednorz / Karl Alexander Müller (1987)
  • Leon Max Lederman / Melvin Schwartz / Jack Steinberger (1988)
  • Norman Foster Ramsey / Hans Georg Dehmelt / Wolfgang Paul (1989)
  • Richard Edward Taylor / Henry Way Kendall / Jerome Isaac Friedman (1990)
  • Pierre-Gilles de Gennes (1991)
  • Georges Charpak (1992)
  • Russell Alan Hulse / Joseph Hooton Taylor (1993)
  • Bertram Brockhouse / Clifford Shull (1994)
  • Frederick Reines / Martin Lewis Perl (1995)
  • David Morris Lee / Douglas Dean Osheroff / Robert Coleman Richardson (1996)
  • Steven Chu / Claude Cohen-Tannoudji / William Daniel Phillips (1997)
  • Robert B. Laughlin / Horst Ludwig Störmer / Cchuej Čchi (1998)
  • Gerardus 't Hooft / Martinus J. G. Veltman (1999)
  • Žores Ivanovič Alfjorov / Herbert Kroemer / Jack Kilby (2000)
  • 2001–2020
  • Eric Cornell / Wolfgang Ketterle / Carl Wieman (2001)
  • Raymond Davis mladší / Masatoši Košiba / Riccardo Giacconi (2002)
  • Alexej Abrikosov / Vitalij Ginzburg / Anthony Leggett (2003)
  • David Gross / David Politzer / Frank Wilczek (2004)
  • Roy Glauber / John Hall / Theodor Hänsch (2005)
  • John C. Mather / George Smoot (2006)
  • Albert Fert / Peter Grünberg (2007)
  • Jóičiró Nambu / Makoto Kobajaši / Tošihide Masukawa (2008)
  • Charles Kuen Kao / Willard Sterling Boyle / George E. Smith (2009)
  • Andre Geim / Konstantin Novoselov (2010)
  • Saul Perlmutter / Adam Riess / Brian Schmidt (2011)
  • Serge Haroche / David J. Wineland (2012)
  • François Englert / Peter Higgs (2013)
  • Isamu Akasaki / Hiroši Amano / Shuji Nakamura (2014)
  • Takaaki Kadžita / Arthur B. McDonald (2015)
  • David J. Thouless / Duncan Haldane / Michael Kosterlitz (2016)
  • Rainer Weiss / Barry Barish / Kip Thorne (2017)
  • Arthur Ashkin / Gérard Mourou / Donna Stricklandová (2018)
  • James Peebles / Michel Mayor / Didier Queloz (2019)
  • Roger Penrose / Reinhard Genzel / Andrea Ghezová (2020)
  • 2021–
    Autoritní data Editovat na Wikidatech