George Paget Thomson

George Paget Thomson
George Paget Thomson
George Paget Thomson
Narození3. května 1892
Cambridge
Úmrtí10. září 1975 (ve věku 83 let)
Alma materTrinity College
Povolánífyzik, jaderný fyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléImperial College London
Aberdeenská univerzita
OceněníHoward N. Potts Medal (1932)
Nobelova cena za fyziku (1937)
Hughesova medaile (1939)
Bakerian Lecture (1948)
Guthrieho přednáška (1948)
… více na Wikidatech
ChoťKathleen Buchanan Adam Smith[1]
DětiJohn Thomson[1]
[Caroline] Rose Buchanan Thomson[1]
Lieut. Com. David Paget Thomson[1]
[Lilian] Clare Thomson[1]
RodičeJoseph John Thomson[1] a Rose Thomson[1]
PříbuzníJoan Paget Thomson[1] (sourozenec)
Funkcedůstojník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Paget Thomson (3. května 1892, Cambridge – 10. září 1975, Cambridge) byl britský fyzik a nositel Nobelovy ceny. Zpočátku kariery se věnoval aerodynamice, pak difrakci elektronů a principům duality částic a vlnění. Během druhé světové války se zabýval možností výroby atomové bomby a spolupracoval s americkým projektem Manhattan. Na konci své kariery se specializoval na jadernou fyziku se zaměřením na vojenské aplikace, ale také pro mírové účely. V pozdějším věku se zabýval filozofickými otázkami a hodnotou vědy ve společnosti.

V roce 1937 byla Thomsonovi udělena Nobelova cena za fyziku - za experimentální objev rozptylu elektronů na krystalech a za objev vlnových vlastností elektronu. O cenu se podělil s americkým fyzikem Clintonem Joseph Davissonem, který učinil stejný objev nezávisle na něm.

Jeho otcem byl objevitel elektronu a nositel Nobelovy ceny Josewph John Thomson.

Vzdělání

Thomson se narodil v Cambridgi v Anglii jako syn fyzika a nositele Nobelovy ceny Josewpha Johna Thomsona a Rose Elisabeth Pagetové, dcery lékaře George Edwarda Pageta. Jeho otec je považován za objevitele elektronu a jeho matka byla jednou z prvních výzkumných pracovnic v Cavendishově laboratoři. Thomson navštěvoval The Perse School v Cambridgi a poté studoval matematiku a fyziku na Trinity College v Cambridgi.

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 byl povolán do královnina královského pluku West Surrey. Po krátké službě ve Francii přešel v roce 1915 do RFC (Royal Flying Corps), aby se věnoval výzkumu aerodynamiky ve snaze zlepšit stabilitu letadel. Pracoval v Royal Aircraft Establishment ve Farnborough. S britskou misí strávil osm měsíců také v USA. V roce 1920 rezignoval na hodnost kapitána.

Kariéra

Po první světové válce se Thomson stal stipendistou v Cambridgi a poté se přesunul na univerzitu v Aberdeenu. Pokud se týká výzkumu, šel ve šlépějích svého otce. Zatímco jeho otec viděl elektron jako částici, jemu se podařilo elektron difraktovat jako vlnu. Při experimentech s rozptylem elektronů v tenkých kovových vrstvách (3,10−6 cm) se známými krystalovými strukturami (hliník, zlato a platina) zjistil rozměry pozorovaných difrakčních obrazců. Ve všech případech byly jím pozorované difrakce do 5 % předpovězených hodnot daných de Broglieho vlnovou teorií. Tento objev poskytl další důkaz pro princip vlnově-částicové duality, který byl poprvé popsán Louisem de Brogliem ve 20. letech 20. století (De Broglieho hypotéza).

V letech 1929 až 1930 Thomson přednášel na Cornellově univerzitě v Ithace ve státě New York.  V roce 1930 byl jmenován profesorem na Imperial College v Londýně na místo zesnulého Hugha Longbourna Callendara.

V roce 1937 byla Thomsonovi udělena Nobelova cena za fyziku za objevu vlnových vlastností elektronu. O cenu se podělil s americkým fyzikem Clintonem Joseph Davissonem, který učinil stejný objev nezávisle na něm.

První testovací jaderný výbuch Trinity v roce 1945

Na konci 30. let a během druhé světové války se specializoval na jadernou fyziku se zaměřením na praktické vojenské aplikace. V letech 1940–1941 byl předsedou klíčového výboru MAUD (také Vojenské využití uranu), což bylo sdružení britských vědců, které existovalo od dubna 1940 do března 1941 a zabývalo se možností sestrojení atomové bomby. Zprávy výboru měly velký význam na následné rozhodnutí vyrobit první atomovou bombu v rámci projektu Manhattan (přísně tajný americký vývoj atomové bomby). Thomson později odešel do Ottawy jako vědecký styčný důstojník a úzce spolupracoval s projektem Manhattan.

Po druhé světové válce nastoupil na Imperial College, kde začal zkoumat možnosti výroby jaderné energie z deuteria. Zůstal tam až do roku 1952, kdy se stal magistrem Corpus Christi College v Cambridge. V roce 1964 škola uctila jeho funkční období budovou George Thomson Building, dílem modernistické architektury v kampusu univerzity v Leckhamptonu.

V pozdějším věku pokračoval v práci zabývající se jadernou energií, ale také psal o aerodynamice a hodnotě vědy ve společnosti.

Výzkum

  • Difrakce vlnění - pokud je průměr otvoru výrazně menší než vlnová délka, vytvoří se za ní sférické vlny.
    Během první světové války se věnoval aerodynamice a jeho první vědecká práce byla z oblasti aplikované aerodynamiky, kde využil materiál získaný experimentálními pracemi v armádě.
  • V letech 1927 - 1928 soustředil veškerou svou pozornost na studium elektronů a jako jeden z prvních zkoumal ohyb (difrakci) elektronů na krystalové mřížce. Ověřil teorii Louise de Broglieho o vlnové povaze částic. Při svých experimentech používal vysoké urychlovací napětí, tedy elektrony o vysoké energii.
  • Zkonstruoval přístroj elektronový difraktograf, který registroval ohyb elektronů fotograficky a který měl velký vliv na rozvoj experimentální techniky elektronografie.
  • Od roku 1932 se intenzivně zabýval jadernou fyzikou. V roce 1939 upozornil anglické ministerstvo letectví na možnost konstrukce jaderných zbraní. V letech 1940 až 41 se stal předsedou anglického výboru pro jadernou energii. Byl pověřen výzkumem využití jaderné energie a snažil se přispět k jejímu mírovému vyžití.
  • V padesátých letech ho zaujaly problémy termonukleární přeměny a věnoval se konstrukci zařízení pro získání velmi vysokých teplot, což se později uplatnilo v anglickém nukleárním středisku v Harwellu (Harwell Science and Innovation Campus).

Osobní život

V roce 1924 se Thomson oženil s Kathleen Buchanan Smithovou, dcerou reverenda Sira George Adama Smithe, ředitele univerzity v Aberdeenu. Měli spolu dva syny a dvě dcery.

Jeden z jejich synů, sir John Thomson (1927–2018), se stal vysoce postaveným diplomatem, který působil jako vysoký komisař v Indii (1977–82) a stálý zástupce při OSN (1982–87). Jejich vnuk Sir Adam Thomson (1955) se také stal vysoce postaveným diplomatem, působil jako vysoký komisař v Pákistánu (2010–2013) a jako stálý zástupce při NATO (2014–2016). Jedna z dcer, Lillian Clare Thomsonová, se provdala za jihoafrického ekonoma a horolezce Johannese de Villiers Graaffa.

Manželka Kathleen zemřela v roce 1941 a Thomson zemřel 10. září 1975 v Cambridgi ve věku 83 let. Je pohřben se svou ženou na farním hřbitově v Grantchesteru jižně od Cambridge.

Ocenění

  • V roce 1937 získal Nobelovu cenu za fyziku.
  • V roce 1943 byl povýšen do rytířského stavu.
  • V letech 1959–1960 přednesl významný projev Dva aspekty vědy jako prezident Britské asociace.

Odkazy

Literatura

Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Reference

  1. a b c d e f g h Kindred Britain.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků George Paget Thomson na anglické Wikipedii a George Paget Thomson na německé Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu George Paget Thomson na Wikimedia Commons
  • Official Nobel site Archivováno 3. 8. 2004 na Wayback Machine.
  • Britannica biography
Nositelé Nobelovy ceny za fyziku
1901–1920
1921–1939
1943–1960
1961–1980
  • Robert Hofstadter / Rudolf Mössbauer (1961)
  • Lev Landau (1962)
  • E. P. Wigner / Maria Göppert-Mayer / J. Hans D. Jensen (1963)
  • Charles Townes / Nikolaj Gennadijevič Basov / Alexandr Prochorov (1964)
  • Šin’ičiró Tomonaga / Julian Schwinger / Richard Feynman (1965)
  • Alfred Kastler (1966)
  • Hans Bethe (1967)
  • Luis Alvarez (1968)
  • Murray Gell-Mann (1969)
  • Hannes Alfvén / Louis Néel (1970)
  • Dennis Gabor (1971)
  • John Bardeen / Leon Cooper / John Schrieffer (1972)
  • Leo Esaki / Ivar Giaever / Brian Josephson (1973)
  • Martin Ryle / Antony Hewish (1974)
  • Aage Bohr / Ben Mottelson / James Rainwater (1975)
  • Burton Richter / Samuel Ting (1976)
  • Philip Warren Anderson / Nevill Mott / John Hasbrouck van Vleck (1977)
  • Pjotr Leonidovič Kapica / Arno Allan Penzias / Robert Woodrow Wilson (1978)
  • Sheldon Lee Glashow / Abdus Salam / Steven Weinberg (1979)
  • James Watson Cronin / Val Logsdon Fitch (1980)
  • 1981–2000
  • Nicolaas Bloembergen / Arthur Leonard Schawlow / Kai Siegbahn (1981)
  • Kenneth G. Wilson (1982)
  • Subrahmanyan Chandrasekhar / William Alfred Fowler (1983)
  • Simon van der Meer / Carlo Rubbia (1984)
  • Klaus von Klitzing (1985)
  • Ernst Ruska / Gerd Binnig / Heinrich Rohrer (1986)
  • Johannes Georg Bednorz / Karl Alexander Müller (1987)
  • Leon Max Lederman / Melvin Schwartz / Jack Steinberger (1988)
  • Norman Foster Ramsey / Hans Georg Dehmelt / Wolfgang Paul (1989)
  • Richard Edward Taylor / Henry Way Kendall / Jerome Isaac Friedman (1990)
  • Pierre-Gilles de Gennes (1991)
  • Georges Charpak (1992)
  • Russell Alan Hulse / Joseph Hooton Taylor (1993)
  • Bertram Brockhouse / Clifford Shull (1994)
  • Frederick Reines / Martin Lewis Perl (1995)
  • David Morris Lee / Douglas Dean Osheroff / Robert Coleman Richardson (1996)
  • Steven Chu / Claude Cohen-Tannoudji / William Daniel Phillips (1997)
  • Robert B. Laughlin / Horst Ludwig Störmer / Cchuej Čchi (1998)
  • Gerardus 't Hooft / Martinus J. G. Veltman (1999)
  • Žores Ivanovič Alfjorov / Herbert Kroemer / Jack Kilby (2000)
  • 2001–2020
  • Eric Cornell / Wolfgang Ketterle / Carl Wieman (2001)
  • Raymond Davis mladší / Masatoši Košiba / Riccardo Giacconi (2002)
  • Alexej Abrikosov / Vitalij Ginzburg / Anthony Leggett (2003)
  • David Gross / David Politzer / Frank Wilczek (2004)
  • Roy Glauber / John Hall / Theodor Hänsch (2005)
  • John C. Mather / George Smoot (2006)
  • Albert Fert / Peter Grünberg (2007)
  • Jóičiró Nambu / Makoto Kobajaši / Tošihide Masukawa (2008)
  • Charles Kuen Kao / Willard Sterling Boyle / George E. Smith (2009)
  • Andre Geim / Konstantin Novoselov (2010)
  • Saul Perlmutter / Adam Riess / Brian Schmidt (2011)
  • Serge Haroche / David J. Wineland (2012)
  • François Englert / Peter Higgs (2013)
  • Isamu Akasaki / Hiroši Amano / Shuji Nakamura (2014)
  • Takaaki Kadžita / Arthur B. McDonald (2015)
  • David J. Thouless / Duncan Haldane / Michael Kosterlitz (2016)
  • Rainer Weiss / Barry Barish / Kip Thorne (2017)
  • Arthur Ashkin / Gérard Mourou / Donna Stricklandová (2018)
  • James Peebles / Michel Mayor / Didier Queloz (2019)
  • Roger Penrose / Reinhard Genzel / Andrea Ghezová (2020)
  • 2021–
    Hughesova medaile
    1902 Joseph John Thomson • 1903 Johann Wilhelm Hittorf • 1904 Joseph Swan • 1905 Augusto Righi • 1906 Hertha Ayrton • 1907 Ernest Howard Griffiths • 1908 Eugen Goldstein • 1909 Richard Glazebrook • 1910 John Ambrose Fleming • 1911 Charles Wilson • 1912 William Duddell • 1913 Alexander Graham Bell • 1914 John Sealy Townsend • 1915 Paul Langevin • 1916 Elihu Thomson • 1917 Charles Barkla • 1918 Irving Langmuir • 1919 Charles Chree • 1920 Owen Richardson • 1921 Niels Bohr • 1922 Francis William Aston • 1923 Robert Millikan • 1924 Neudělena • 1925 Frank Edward Smith • 1926 Henry Jackson • 1927 William Coolidge • 1928 Maurice de Broglie • 1929 Hans Geiger • 1930 Chandrasekhara Venkata Raman • 1931 William Lawrence Bragg • 1932 James Chadwick • 1933 Edward Victor Appleton • 1934 Manne Siegbahn • 1935 Clinton Davisson • 1936 Walter H. Schottky • 1937 Ernest Lawrence • 1938 John Cockcroft a Ernest Walton • 1939 George Paget Thomson • 1940 Arthur Compton • 1941 Nevill Mott • 1942 Enrico Fermi • 1943 Mark Oliphant • 1944 George Finch • 1945 Basil Schonland • 1946 John Randall • 1947 Frédéric Joliot • 1948 Robert Watson-Watt • 1949 Cecil Powell • 1950 Max Born • 1951 Hendrik Kramers • 1952 Philip Dee • 1953 Edward Bullard • 1954 Martin Ryle • 1955 Harrie Massey • 1956 Frederick Lindemann • 1957 Joseph Proudman • 1958 Edward da Costa Andrade • 1959 Brian Pippard • 1960 Joseph Pawsey • 1961 Alan Cottrell • 1962 Brebis Bleaney • 1963 Frederic Williams • 1964 Abdus Salam • 1965 Denys Wilkinson • 1966 Nicholas Kemmer • 1967 Kurt Mendelssohn • 1968 Freeman Dyson • 1969 Nicholas Kurti • 1970 David Bates • 1971 Robert Hanbury Brown • 1972 Brian David Josephson • 1973 Peter Hirsch • 1974 Peter Fowler • 1975 Richard Dalitz • 1976 Stephen Hawking • 1977 Antony Hewish • 1978 William Cochran • 1979 Robert Joseph Paton Williams • 1980 Francis Farley • 1981 Peter Higgs a Tom Kibble • 1982 Drummond Matthews a Frederick Vine • 1983 John Clive Ward • 1984 Roy Kerr • 1985 Tony Skyrme • 1986 M. M. Woolfson • 1987 Michael Pepper • 1988 Archibald Howie a M. J. Whelan • 1989 John Stewart Bell • 1990 Thomas George Cowling • 1991 Philip Moon • 1992 Michael Seaton • 1993 George Isaak • 1994 Robert Chambers • 1995 David Shoenberg • 1996 Amyand Buckingham • 1997 Andrew Lang • 1998 Raymond Hide • 1999 Alexander Boksenberg • 2000 Chintamani Rao • 2001 John Pethica • 2002 Alexander Dalgarno • 2003 Peter Edwards • 2004 John Clarke • 2005 Keith Moffatt • 2006 Michael Kelly • 2007 Artur Ekert • 2008 Michele Dougherty • 2010 Andre Geim • 2011 Matthew Rosseinsky • 2013 Henning Sirringhaus • 2015 George Efstathiou • 2017 Peter Bruce • 2018 James Durrant • 2019 Andrew Ian Cooper
    Autoritní data Editovat na Wikidatech