Gustav Ludwig Hertz

Gustav Ludwig Hertz
Gustav Ludwig Hertz (1915)
Rodné jméno	Gustav Ludwig Hertz
Narození	22. července 1887 Hamburk
Úmrtí	30. října 1975 (ve věku 88 let) Východní Berlín
Místo pohřbení	Hřbitov v Ohlsdorfu (53°37′16″ s. š., 10°3′ v. d.)
Alma mater	Univerzita v Göttingenu (1906–1908) Mnichovská univerzita (1908–1909) Univerzita Friedricha Wilhelma v Berlíně (1909–1911) Humboldtova univerzita Gelehrtenschule des Johanneums
Povolání	fyzik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Humboldtova univerzita (1913–1920) Philips (1920–1925) Univerzita Martina Luthera (1925–1928) Technická univerzita Berlín (1928–1935) Siemens (1935–1945) Sukhumi Institute of Physics and Technology (1945–1954) Lipská univerzita (1954–1961)
Ocenění	Nobelova cena za fyziku (1925) medaile Maxe Plancka (1951) Stalinova cena (1951) Helmholtz-Medaille (1959) Hervorragender Wissenschaftler des Volkes (1959) … více na Wikidatech
Choť	Ellen Dihlmann
Děti	Carl Hellmuth Hertz
Příbuzní	Heinrich Rudolf Hertz (strýc) Hans Hertz (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Ludwig Hertz (22. července 1887, Hamburg – 30. října 1975, Východní Berlín) byl německý fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1925 za objev zákonů, kterými se řídí srážka elektronu s atomem společně s Jamesem Franckem. Byl synovcem fyzika Heinricha Hertze.

Franck-Hertzův experiment byl jedním z prvních pokusů, který dal podklad pro Bohrův model, což byl předchůdce kvantové mechaniky.

Mezi roky 1920–1925 působil ve fyzikální laboratoři firmy Philips v Eindhovenu. Pak se stal profesorem a ředitelem fyzikálního institutu univerzity v Halle. O tři léta později se vrátil do Berlína jako ředitel Fyzikálního institutu Technologické univerzity Charlottenburg. V roce 1935 z politických důvodů na své funkce rezignoval a začal pracovat ve výzkumných laboratořích firmy Siemens. Po válce (1945–1954) pracoval Hertz v čele výzkumných laboratoří v SSSR. Na konci svého činného života byl jmenován profesorem a ředitelem Fyzikálního institutu Univerzity Karla Marxe v Lipsku, kde působil do roku 1961, než odešel do důchodu.

Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově Ohlsdorf, kromě jiných je zde pohřben i jeho strýc Heinrich Hertz.

Ocenění

• 1925 – společně s Jamesem Franckem získal Gustav Hertz Nobelovy ceny za fyziku
• 1927 – člen akademie Leopoldina
• 1931 – člen-korespondent Akademie věd v Göttingenu^[1]
• 1951 – Stalinova cena
• 1954 – člen Akademie věd NDR a zakládajíc člen Výzkumné rady NDR
• 1958 – zahraniční člen Akademie věd SSSR.^[2]
• 1959 – Helmhotzova medaile Akademie věd NDR
• 1995 – v Lipsku-Heiterblicku bylo na jeho počest otevřeno Gymnázium Gustava Hertze
• Deutsche Physikalische Gesellschaft (DPG) na jeho počest uděluje mladým fyzikům Cenu Gustava Hertze

Odkazy

Reference

Literatura

• Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Ludwig Hertz na Wikimedia Commons
• (anglicky) Biografie na Nobel.se anglicky Archivováno 3. 8. 2004 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.