Nikolaj Patrušev

Nikolaj Platonovič Patrušev
Narození11. července 1951 (72 let)
Petrohrad
Alma materSaint Petersburg State Marine Technical University
Akademie Federální bezpečnostní služby Ruské federace
Povoláníinženýr a politik
OceněníHrdina Ruské federace (2000)
Řád Alexandra Něvského
Řád cti
Řád za námořní zásluhy
Řád Bohdana Chmelnického 3. třídy
… více na Wikidatech
DětiDmitrij Patrušev
Funkceředitel Federální služby bezpečnosti (1999–2008)
Secretary of the Security Council of Russia (od 2008)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Platonovič Patrušev (rusky Никола́й Плато́нович Па́трушев; * 11. července 1951, Leningrad) je generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace (od roku 2008), dlouholetý pracovník sovětské tajné služby KGB a v letech 1999 až 2008 ředitel nástupnické ruské tajné služby FSB.

Patrušev bývá často zmiňován jako jeden z možných nástupců ruského prezidenta Vladimira Putina. Jeho syn Dmitrij je od roku 2018 ministrem zemědělství Ruska.[1]

Život

Patrušev se narodil v tehdejším Leningradě v rodině námořního důstojníka, který byl členem komunistické strany. V roce 1974 absolvoval leningradskou Státní námořní technickou univerzitu. Začal pracovat jako inženýr v konstrukční kanceláři pro stavbu lodí, ale následujícího roku začal spolupracovat s KGB. V této době se seznámil s Vladimirem Putinem. Navštěvoval zpravodajské kurzy ve škole KGB v Minsku, později v Moskvě (dnešní Akademie FSB). Patrušev je také držitelem doktorátu z práv. Má hodnost armádního generála.

V lednu 2016 britský soudce Robert Owen dospěl k závěru, že Patrušev ve své funkci pravděpodobně posvětil operaci FSB s cílem zabít Alexandra Litviněnka, přičemž za pachatele vraždy označil soud Andreje Lugového a Dmitrije Kovtuna.[2]

Litviněnko obviňoval Putina a Patruševa z přípravy teroristických útoků na obytné budovy v Moskvě a Volgodonsku v roce 1999, při kterých zemřelo přes 300 lidí. Moskva z nich vinila čečenské povstalce, čímž pak zdůvodnila invazi do Čečenska. Podle Litviněnka dal rozkaz k provedení těchto výbuchů Patrušev.[3]

Názory

Patrušev je znám vyhraněnými protizápadními a zejm. protiamerickými postoji. "Styl Anglosasů se po staletí nezměnil. A tak dnes dál diktují světu své podmínky a pošlapávají práva suverénních států. Zakrývají své činy slovy o boji za lidská práva, svobodu a demokracii, ve skutečnosti uplatňují doktrínu zlaté miliardy, podle níž v tomto světě může vzkvétat jen omezený počet lidí. Osudem ostatních je ohýbat záda," soudí. Američané podle něj stvořili koronavirus i teroristickou síť al-Káida.[3]

Osobní život

Patrušev je ženatý a má dva syny. Starší syn Dmitrij pracoval ve vedení státní Ruské zemědělské banky založené Vladimirem Putinem, v roce 2018 se stal ministrem zemědělství Ruska. Mladší Andrej pracuje pro FSB.[4]

Reference

  1. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2022-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19. 
  2. Vraždu agenta Litviněnka schválil podle britského soudce zřejmě prezident Putin. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. 
  3. a b NOVÁK, Martin. Muž č. 2 v Kremlu. Jestřáb Patrušev šíří lži o Západu, u Putina má výsadní postavení. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2022-06-10. Dostupné online. 
  4. Nikolaj Patrušev: Muž s duší čekisty, který má jedno ošklivé tajemství. iDNES.cz [online]. 2015-07-19 [cit. 2021-07-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Platonovič Patrušev na Wikimedia Commons
  • Osoba Nikolaj Patrušev ve Wikicitátech
  • (rusky) životopis na stránce FSB
  • (rusky) životopis na webu Bezpečnostní rady RF
Rusko-ukrajinská válka
Pozadí
Krym
Donbas
Válka na východní Ukrajině • Let Malaysia Airlines 17 • Obléhání Slovjansku • Bitva o Kramatorsk (2014) • Bitva o Mariupol (2014) • Bitvy o Severodoněck • Bitva o Karlivku • První bitva o Doněcké letiště • Bitva o Krasnyj Lyman • Bitva o rajón Šachtarsk • Bitva o Horlivku • Povstalecká ofenziva (Bitva o Ilovajsk • Bitva o Novoazovsk) • Mariupolská ofenzíva (2014) • Druhá bitva o Doněcké letiště • Boje o Debalceve • Bitva o Šyrokyne • Bitva o Marjinku • Bitva o Svitlodarsk • Bitva o Avdijivku (2017) • První minská dohoda • Druhá minská dohoda • Doněcká lidová republika • Luhanská lidová republika • Novorusko • Malorusko
Invaze v roce 2022
Východoukrajinská
ofenzíva
Charkov • Konotop • Mariupol • Ochtyrka • Starobilsk • Sumy • Bitva o Donbas (Kreminna • Bitva o Doněc • Severodoněck • Lysyčansk • Rubižne • Popasna • Lyman • Svjatihorsk • Toškivka • Avdijivka (2022) • Obléhání Marjinky • Siversk • Bachmut • Soledar • Vuhledar) • Charkovská protiofenzíva (Balaklija • Lyman) • Ukrajinská protiofenzíva (2023)
Kyjevská ofenzíva
Černihiv • Černobyl • Hostomel • Ivankiv • Kyjev • Vasylkiv • Brovary • Kyjevský přízrak
Jihoukrajinská fronta
Cherson • Enerhodar • Melitopol • Mykolajiv • Berďansk • Záporoží • Ukrajinská protiofenzíva • Čornobajivka • Krynky
Ostatní boje a útoky
Další témata
Referenda • Anexe jihovýchodní Ukrajiny • Jaderné hrozby • Mobilizace v Rusku • Válečné zločiny • Ženy • Únosy dětí • Černomořská obilná iniciativa • Z (symbol)
Přehledy, reakce, dopady
Druhá studená válka • Krize 2021–2022 • Časová osa invaze (2023, 2024) • Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize • Ruská finanční krize (2014) • Ruská finanční krize (2022) • Ekonomické důsledky • Vzpoura Wagnerovy skupiny • Rezoluce VS OSN č. 11/1 • Protesty • Reakce Česka • Královecký kraj • Bavovna
Skupiny a ideologie
Rusko
Putinismus • Rašismus • Ruská propaganda • Noční vlci • Wagnerova skupina • Zelení mužíčci • Batalion Sparta • Kadyrovci • Zastav vagóny
Ukrajina
Osobnosti
Ruská moc
Separatisté a ruští spojenci
Krym: Sergej Aksjonov • Vladimir Konstantinov • Alexej Čalyj • Natalja Poklonská • DLR: Denis Pušilin • Alexandr Zacharčenko • Pavel Gubarev • Arsen Pavlov • Artem Žoga • LLR: Igor Plotnickij • Leonid Pasečnik • Bělorusko: Alexandr Lukašenko
Ukrajina
Autoritní data Editovat na Wikidatech