Sergej Aksjonov

Sergej Valerjevič Aksjonov
Stranická příslušnost
ČlenstvíJednotné Rusko
Ruská jednota

Rodné jménoСергей Валерьевич Аксёнов
Narození26. listopadu 1972 (51 let)
Bălți
Alma materSimferopolské vysoké vojensko-politické stavební učiliště
Profesepolitik
NáboženstvíRuská pravoslavná církev
pravoslaví
OceněníŘád Za zásluhy o vlast 1. třídy (2014)
medaile Za navrácení Krymu (2014)
Amet-Khan Sultan medal
Řád Alexandra Něvského
čestný občan Republiky Krym
… více na Wikidatech
Webová stránkark.gov.ru
CommonsSergey Aksyonov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Valerjevič Aksjonov (rusky Сергей Валерьевич Аксёнов; * 26. listopadu 1972, Bălți, Sovětský svaz) je současný premiér (předseda Rady ministrů) Autonomní republiky Krym. Své funkce se ujal dne 27. února 2014, poté co jej parlament v hlavním městě Krymu Simferopolu zvolil na místo dosavadního předsedy vlády Anatolyje Mohyljeva.[1]

Život

Aksjonov se narodil ve městě Bălți v Moldavské SSR. Studoval v vojenskou školu v Simferopolu, ale po rozpadu Sovětského svazu nepokračoval ve vojenské kariéře a věnoval se podnikání. Pracoval jako zástupce ředitele družstva Ellada, v letech 19982001 byl zástupcem ředitele společnosti Asteriks a od roku 2001 zástupcem ředitele společnosti Eskada.[2] V roce 2008 se stal členem společenské organizace Ruská obščina Krymu, je člen společnosti Občanský aktiv Krymu, do jehož čela se dostal v roce 2009.

Od roku 2010 je poslancem krymského parlamentu (Nejvyšší sovět autonomní republiky Krym) za stranu Ruská jednota, jejímž je předsedou. Ta se vymezovala vůči všem ukrajinským stranám, jelikož podle něj ukrajinská moc neudělala nic pro rozvoj Krymu.[2] Ve volbách v roce 2010 získala Ruská jednota 4 % hlasů a tři poslanecké mandáty v krymském parlamentu.[3]

Premiérem Autonomní republiky Krym

Zleva: Sergej Aksjonov, Vladimir Konstantinov, Vladimir Putin a Alexej Čalyj při oficiálním uznání Krymu Ruskem

Sergej Aksjonov se stal premiérem Autonomní republiky Krym během tzv. Krymské krize. Úřadu se ujal 28. února, kdy krymský Nejvyšší sovět schválil jeho vládu poté, co došlo k obsazení krymského parlamentu a místní vlády neoznačenými ozbrojenci,[4][5] kteří následně také s podporou Aksjonova převzali kontrolu nad celým Krymským poloostrovem. Aksjonov prohlásil, že za legitimního prezidenta Ukrajiny uznává Viktora Janukoviče a že se mu podařilo dohodnout s Ruskem finanční pomoc, která umožní Krymu vyhnout se finanční krizi počínající na Ukrajině.[6] Krátce poté oddíly místní domobrany pod dohledem armády Ruské federace[7] obsadily strategické komunikační uzly a převzaly kontrolu nad policií i většinou vojenských jednotek. Dne 1. března požádal se souhlasem prezidenta Janukoviče[8] prezidenta Ruské federace Vladimira Putina o pomoc se zajištěním míru a pořádku.[9]

Téhož dne, 1. března, úřadující prozápadní ukrajinský prezident Oleksandr Turčynov oznámil, že jmenování Akjsonova do funkce předsedy Rady ministrů Krymu neuznává.[10] Aksjonov se podle něj dostal do čela bez udělení mandátu prezidentem Ukrajiny, který je v tomto případě nezbytný. Mluvčí krymského parlamentu Olga Sulnikovová nicméně uvedla, že Aksjonovovo jmenování bylo prezidentem stvrzeno, čímž byl pravděpodobně myšlen Viktor Janukovyč.[11]

Kontroverze

V prosinci 2009 byl Sergej Aksjonov obviněn novinářem a tehdejším zástupcem předsedy krymského parlamentu Michailem Bacharevem, že v 90. letech vedl zločinecký gang Salem, přičemž byl v policejních kruzích známý pod přezdívkou Goblin. Svá obvinění dokládal úniky z policejních protokolů, které se objevily na internetu. Po Aksjonovově žalobě na Bachareva následoval soudní spor, ve kterém byla nejdříve Bacharevovi uložena omluva a povinnost zaplatit Aksjonovovi jednu hřivnu,[12] po jeho odvolání byl rozsudek zrušen a proces ukončen pro nedostatek důkazů.[3][13]

Osobní život

Je ženatý, má dvě děti, syna a dceru.[14]

Reference

  1. Premjerom Kryma naznačen glava "Russkogo jedinstva" Sergej Aksjonov. Vesti [online]. 2014-02-27. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b Aksjonov Sergej Valerjevič [online]. Politrada, [2014]. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b Bývalý gangster a zadlužený spekulant v čele Krymu?, ceskatelevize.cz, 17. března 2014
  4. Parlament na Krymu obsadili ozbrojenci, poslanci vyhlásili referendum, idnes.cz, 27. února 2014
  5. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/rusko-a-okoli/ozbrojenci-obsadili-krymsky-parlament-a-vztycili-ruskou-vlajku_299518.html#.U-yFWqMYvQs
  6. Премьер Крыма ждет от России финансовой помощи. РИА Новости [online]. 2014-2-28 [cit. 2014-3-2]. Dostupné online. (rusky) 
  7. PAVLÍČEK, Tomáš; ČTK. Putin přiznal nasazení ruských vojáků na Krymu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-04-17 [cit. 2014-08-12]. Dostupné online. 
  8. КАРАПЕТЯН, Аршак. Виктор Янукович поддержал обращение властей Крыма к президенту РФ об оказании помощи и защите крымчан. Вечерняя Москва [online]. 2014-3-1 [cit. 2014-3-2]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-01. (rusky) 
  9. Krymský premiér požádal Putina o pomoc. Moskva to ignorovat nebude. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-03-01. Dostupné online. 
  10. Kyjev označil jmenování krymského premiéra za nelegální. Týden [online]. 2014-03-01. Dostupné online. 
  11. Ukraine's acting president says new Crimean PM's appointment illegal. Interfax [online]. 2014-03-01 [cit. 2014-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-02. (anglicky) 
  12. Суд обязал вице-спикера Бахарева выплатить Аксенову 1 гривну. novoross.info [online]. [cit. 2014-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-22. 
  13. Pro-Kremlin Crimean leader Aksyonov denies allegations of criminal past, kyivpost.com, 15. března 2014
  14. Biografija Sergeja Aksjonova. RIA Novosti [online]. 2014-02-27. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Valerjevič Aksjonov na Wikimedia Commons
Rusko-ukrajinská válka
Pozadí
Krym
Donbas
Válka na východní Ukrajině • Let Malaysia Airlines 17 • Obléhání Slovjansku • Bitva o Kramatorsk (2014) • Bitva o Mariupol (2014) • Bitvy o Severodoněck • Bitva o Karlivku • První bitva o Doněcké letiště • Bitva o Krasnyj Lyman • Bitva o rajón Šachtarsk • Bitva o Horlivku • Povstalecká ofenziva (Bitva o Ilovajsk • Bitva o Novoazovsk) • Mariupolská ofenzíva (2014) • Druhá bitva o Doněcké letiště • Boje o Debalceve • Bitva o Šyrokyne • Bitva o Marjinku • Bitva o Svitlodarsk • Bitva o Avdijivku (2017) • První minská dohoda • Druhá minská dohoda • Doněcká lidová republika • Luhanská lidová republika • Novorusko • Malorusko
Invaze v roce 2022
Východoukrajinská
ofenzíva
Charkov • Konotop • Mariupol • Ochtyrka • Starobilsk • Sumy • Bitva o Donbas (Kreminna • Bitva o Doněc • Severodoněck • Lysyčansk • Rubižne • Popasna • Lyman • Svjatihorsk • Toškivka • Avdijivka (2022) • Obléhání Marjinky • Siversk • Bachmut • Soledar • Vuhledar) • Charkovská protiofenzíva (Balaklija • Lyman) • Ukrajinská protiofenzíva (2023)
Kyjevská ofenzíva
Černihiv • Černobyl • Hostomel • Ivankiv • Kyjev • Vasylkiv • Brovary • Kyjevský přízrak
Jihoukrajinská fronta
Cherson • Enerhodar • Melitopol • Mykolajiv • Berďansk • Záporoží • Ukrajinská protiofenzíva • Čornobajivka • Krynky
Ostatní boje a útoky
Další témata
Referenda • Anexe jihovýchodní Ukrajiny • Jaderné hrozby • Mobilizace v Rusku • Válečné zločiny • Ženy • Únosy dětí • Černomořská obilná iniciativa • Z (symbol)
Přehledy, reakce, dopady
Druhá studená válka • Krize 2021–2022 • Časová osa invaze (2023, 2024) • Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize • Ruská finanční krize (2014) • Ruská finanční krize (2022) • Ekonomické důsledky • Vzpoura Wagnerovy skupiny • Rezoluce VS OSN č. 11/1 • Protesty • Reakce Česka • Královecký kraj • Bavovna
Skupiny a ideologie
Rusko
Putinismus • Rašismus • Ruská propaganda • Noční vlci • Wagnerova skupina • Zelení mužíčci • Batalion Sparta • Kadyrovci • Zastav vagóny
Ukrajina
Osobnosti
Ruská moc
Separatisté a ruští spojenci
Krym: Sergej Aksjonov • Vladimir Konstantinov • Alexej Čalyj • Natalja Poklonská • DLR: Denis Pušilin • Alexandr Zacharčenko • Pavel Gubarev • Arsen Pavlov • Artem Žoga • LLR: Igor Plotnickij • Leonid Pasečnik • Bělorusko: Alexandr Lukašenko
Ukrajina
Autoritní data Editovat na Wikidatech