Alexander Schallenberg

Alexander Schallenberg
Alexander Schallenberg (2021)
Alexander Schallenberg (2021)
28. kancléř Rakouska
Ve funkci:
11. října 2021 – 6. prosince 2021
PrezidentAlexander Van der Bellen
PředchůdceSebastian Kurz
NástupceKarl Nehammer
Ministr zahraničí Rakouska
Úřadující
Ve funkci od:
6. prosince 2021
KancléřKarl Nehammer
PředchůdceMichael Linhart
Ve funkci:
3. června 2019 – 11. října 2021
KancléřBrigitte Bierleinová
Sebastian Kurz
PředchůdkyněKarin Kneisslová
NástupceMichael Linhart
Stranická příslušnost
ČlenstvíRakouská lidová strana (od 2020)

Narození20. června 1969 (54 let)
ŠvýcarskoBern, Švýcarsko
ChoťMarie-Isabelle Hénin (rozvedení)
RodičeWolfgang Schallenberg
Děti4
Alma materVídeňská univerzita (1989–1994)
Univerzita Paříž II
College of Europe
Profeseprávník a politik
OceněníKnížecí záslužný řád (2019)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2020)
CommonsAlexander Schallenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Schallenberg (* 20. června 1969 Bern) je rakouský politik, diplomat a právník, od prosince 2021 ministr zahraničí ve vládě Karla Nehammera. Tuto funkci již zastával mezi roky 2019–2021 v úřednickém kabinetu Brigitty Bierleinovédruhé vládě Sebastiana Kurze. Mezi říjnem a prosincem 2021 byl spolkovým kancléřem.[1] Před jmenováním do ministerského úřadu v Kurzově vládě vstoupil do Rakouské lidové strany.

Osobní život

Schallenberg se narodil v roce 1969 ve švýcarském Bernu, kde jeho otec Wolfgang Schallenberg (* 1930 v Praze) pracoval jako rakouský velvyslanec. Pochází ze starého šlechtického rodu Schallenbergů (od roku 1666 říšská hrabata), jehož zaniklé rodové sídlo se nacházelo v hornorakouském Sankt Ulrich im Mühlkreis.[2] Jako syn diplomata vyrůstal v Indii, Španělsku a ve Francii. V letech 1989–1994 studoval práva na Vídeňské univerzitě a na pařížské univerzitě Panthéon-Assas. Do roku 1995 pokračoval ve studiu na Evropském kolegiuBruggách.

Je rozvedený a má čtyři děti.

Politická kariéra

Od roku 1997 pracoval na ministerstvu zahraničí, kde v letech 2000–2005 vedl právní oddělení stálého zastoupení Rakouska při Evropské unii v Bruselu.[3] Mezi lety 2006–2013 byl tiskovým mluvčím ministrů Ursuly Plassnikové a Michaela Spindeleggera. Za ministra Sebastiana Kurze byl Schallenberg v roce 2013 jmenován vedoucím personálního oddělení pro strategické plánování zahraniční politiky. V roce 2016 převzal funkci vedoucího evropské sekce ministerstva zahraničí. V červnu 2019 byl jmenován ministrem zahraničí v úřednické vládě Brigitty Bierleinové a v této funkci zůstal i v následujícím druhém kabinetu Sebastiana Kurze, jmenovaném v lednu 2020.

Po rezignaci Sebastiana Kurze z funkce rakouského spolkového kancléře kvůli podezření z korupce a úplatkářství byl Schallenberg po dohodě s koaličním partnerem, rakouskými Zelenými, prezidentem Alexandrem Van der Bellenem dne 11. října 2021 jmenován kancléřem, přičemž funkci předsedy ÖVP si Kurz ještě ponechal.[4][5] Po ústupu Sebastiana Kurze z pozice předsedy ÖVP oznámil Schallenberg 2. prosince 2021, že uvolní pozici kancléře, jakmile si jeho strana zvolí nového předsedu, a dodal, že nehodlá kandidovat na post předsedy strany. Dle jeho slov by měl vykonávat funkci kancléře a předsedu strany tentýž člověk. Zároveň ohlásil svůj úmysl vrátit se na post ministra zahraničí.[6][7] Novým kandidátem na kancléře se stal dosavadní ministr vnitra Karl Nehammer, který byl dne 3. prosince 2021 zvolen předsedou ÖVP.[8][9]

Odkazy

Reference

  1. Rakouský kancléř Kurz podá demisi, nahradí ho nejspíš ministr zahraničí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. 
  2. Regierungschef mit Wurzeln in OÖ. ORF.at [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. 
  3. Designierter Kanzler - Kurz-Nachfolger Schallenberg im Porträt. Wiener Zeitung Online [online]. 2021-10-09 [cit. 2021-10-09]. Dostupné online. 
  4. APA. Linhart wird neuer österreichischer Außenminister. apa.at [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. (německy) 
  5. Rakouský kancléř Kurz končí v čele vlády. Krok vysvětlil nařčením z korupčního jednání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 
  6. Schallenberg stellt Amt als Bundeskanzler zur Verfügung. kurier.at [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online. (německy) 
  7. Rakouská politika přišla o nejvýraznější postavu posledních let. Kurz odchází do ústraní. ČT24 [online]. 2021-12-02 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. 
  8. SCHECHTNER, 03 12 2021 um 12:10 von Maria Kronbichler und Barbara. Nehammer wird Bundeskanzler und baut sein Regierungsteam um. Die Presse [online]. 2021-12-03 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online. (německy) 
  9. LÖWENSTEIN, Stephan: Nehammer soll Bundeskanzler in Wien werden (Nehammer se má stát spolkovým kancléřem ve Vídni). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 4. prosince 2021, s. 1 (německy).

Související články

Externí odkazy

Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie
Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
Znak Rakouska
Rakouské císařství
Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko
Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881)Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika
a Rakouský stát
Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika
Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)
Kancléři Rakouska
První republika
Karl Renner (1918–1920) Michael Mayr (1920–1921) Johann Schober (1921–1922) Walter Breisky (1922) Johann Schober (1922) Ignaz Seipel (1922–1924) Rudolf Ramek (1924–1926) Ignaz Seipel (1926–1929) Ernst Streeruwitz (1929) Johann Schober (1929–1930) Carl Vaugoin (1930) Otto Ender (1930–1931) Karl Buresch (1931–1932) Engelbert Dollfuss (1932–1934) Kurt Schuschnigg (1934–1938) Arthur Seyß-Inquart (1938)
Státní znak Rakouska
Státní znak Rakouska
Druhá republika
Karl Renner (1945) Leopold Figl (1945–1953) Julius Raab (1953–1961) Alfons Gorbach (1961–1964) Josef Klaus (1964–1970) Bruno Kreisky (1970–1983) Fred Sinowatz (1983–1986) Franz Vranitzky (1986–1997) Viktor Klima (1997–2000) Wolfgang Schüssel (2000–2007) Alfred Gusenbauer (2007–2008) Werner Faymann (2008–2016) Reinhold Mitterlehner (2016) Christian Kern (2016–2017) Sebastian Kurz (2017–2019) Brigitte Bierleinová (2019–2020) Sebastian Kurz ( 2020–2021) Alexander Schallenberg (2021) Karl Nehammer (od 2021)
Autoritní data Editovat na Wikidatech