Jan Filip Cobenzl

Jan Filip hrabě Cobenzl
Rakouský velvyslanec ve Francii
Ve funkci: 1801 – 1805
Předchůdce	úřad neobsazen (napoleonské války)
Nástupce	Klemens Metternich
Rakouský státní kancléř a ministr zahraničí
Ve funkci: 1792 – 1793
Předchůdce	Václav Antonín Kounic
Nástupce	Johann Amadeus Thugut
Narození	28. května 1741 Lublaň
Úmrtí	30. srpna 1810 (ve věku 69 let) Vídeň
Místo pohřbení	hřbitov svatého Marka ve Vídni
Rodiče	Guidobald Cobenzl
Příbuzní	Ludwig Cobenzl (sourozenec)
Profese	politik, diplomat a mecenáš
Ocenění	rytíř Řádu zlatého rouna
Commons	Philipp von Cobenzl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Filip III. Křtitel Guidobald Antonín Maria hrabě Cobenzl, zkráceně též Philipp Cobenzl (Johann Philipp III. Baptist Guidobald Anton Maria Reichsgraf von Cobenzl) (28. března 1741, Lublaň – 30. srpna 1810, Vídeň) byl rakouský diplomat a státník. Od mládí působil v různých funkcích v diplomacii a ve státní správě habsburské monarchie. V roce 1792 nahradil knížete Václava Antonína Kounice ve funkci státního kancléře, ale musel odstoupit již v následujícím roce. Později byl rakouským velvyslancem ve Francii (1801–1805). Byl nositelem Řádu zlatého rouna (1792), zemřel jako poslední mužský potomek rodu Cobenzlů.

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Cobenzlů původem z Korutanska, narodil se jako starší syn hraběte c.k. komořího a mecenáše umění Guidobalda Cobenzla (1716–1793). Dětství strávil na rodových statcích v Gorici a na hradě Predjama v dnešním Slovinsku. Studoval na Savojské akademii ve Vídni, v dalším studiu pokračoval v Salcburku. V roce 1767 byl jmenován státním radou v Rakouském Nizozemí, kde působil jako zplnomocněný ministr jeho strýc Jan Karel (1712–1770). V Bruselu byl Filip též předsedou finanční rady, po odchodu do Vídně se finanční politikou zabýval v rámci celé monarchie. V roce 1777 doprovázel Josefa II. na návštěvě Francie u císařovy sestry Marie Antoinetty, téhož roku se stal skutečným tajným radou a radou dvorské komory. V roce 1779 byl zmocněncem na jednání v Těšíně, které ukončilo válku o bavorské dědictví.^[1] V letech 1779–1792 byl státním vicekancléřem, v této funkci byl ale jen vykonavatelem instrukcí kancléře Kounice. Bez většího úspěchu působil v roce 1789 znovu v Bruselu, kde se snažil diplomaticky vyřešit pokus o povstání proti habsburské nadvládě v Rakouském Nizozemí.

V roce 1792 byl jmenován státním a konferenčním ministrem, téhož roku se po Kounicově rezignaci stal státním kancléřem. V tomto úřadu nedokázal zabránit druhému dělení Polska, které proběhlo mezi Ruskem a Pruskem bez rakouského vědomí. V důsledku toho byl odvolán z funkce kancléře a v následujících letech zastával méně důležitý post kancléře rakouských provincií v Itálii. Mezitím se nevzdával staršího plánu vyměnit Rakouské Nizozemí za Bavorsko, který se však v době již francouzských revolučních válek stal bezpředmětným. V letech 1801–1805 byl rakouským velvyslancem ve Francii, ani zde jeho působení nemělo větší význam. V roce 1804 se zúčastnil Napoleonovy korunovace francouzským císařem a jako jedna z vedlejších postav je vyobrazen na slavném Davidově obrazu Napoleonova korunovace. Po vyhlášení války v roce 1805 odešel do soukromí a žil ve Vídni. V závěru své kariéry se uplatnil ještě v roce 1809, kdy po vyhlášení Ilyrských provincií a jejich připojení k Francii informoval císaře Napoleona o poměrech v této oblasti, o nichž měl dobrý přehled, protože zde vlastnil statky. Byl též c.k. tajným radou a komořím, v roce 1792 obdržel Řád zlatého rouna, byl také nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána. Zemřel ve Vídni 30. srpna 1810 jako poslední potomek rodu Cobenzlů.

Kromě statků na pomezí Rakouska, Itálie a dnešního Slovinska koupil po zrušení jezuitského řádu pozemky v dnešní vídeňské čtvrti Döbling. Zdejší jezuitskou rezidenci nechal přestavět na zámek, který dnes pod názvem Hotel Cobenzl funguje jako hotel. Filip Cobenzl byl též mecenášem umění, znal se s W. A. Mozartem a podporoval slovinského malíře Františka Kavčiče (Franz Caucig). Mimo jiné byl prezidentem Akademie výtvarných umění ve Vídni.

Jeho bratranec Jan Ludvík Cobenzl (1753–1809) byl dlouholetým velvyslancem v Petrohradě a v letech 1801–1805 rakouským ministrem zahraničí.

Odkazy

Reference

Literatura

• Ottův slovník naučný, 5. díl; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 475 (heslo Cobenzl) ISBN 80-7185-102-7
• Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Cobenzl s. 277–282 dostupné online

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Philipp von Cobenzl na Wikimedia Commons
• Jan Filip Cobenzl in: Allgemeine Deutsche Biographie
• Jan Filip Cobenzl in: Encyclopedia Britannica
• Schauplatz des landsässigen Niederösterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem 11. Jahrhundert an, bis auf jetzige Zeiten. Vídeň, 1795; s. 93–100. dostupné online

Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)