Bruno Kreisky
Bruno Kreisky | |
---|---|
Kancléř Rakouska | |
Ve funkci: 1970 – 1983 | |
Předchůdce | Josef Klaus |
Nástupce | Fred Sinowatz |
Ministr zahraničí Rakouska | |
Ve funkci: 1959 – 1966 | |
Předchůdce | Leopold Figl |
Nástupce | Lujo Tončić-Sorinj |
Předseda Sociálně demokratické strany | |
Ve funkci: 1967 – 1983 | |
Předchůdce | Bruno Pittermann |
Nástupce | Fred Sinowatz |
Stranická příslušnost | |
Členství | Sociálně demokratická strana Rakouska |
Narození | 22. ledna 1911 Vídeň |
Úmrtí | 29. července 1990 (ve věku 79 let) Vídeň |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov (48°9′5″ s. š., 16°26′21″ v. d.) |
Choť | Vera Alice Kreisky (1942–1988) |
Děti | Peter Kreisky Suzanne Dorau |
Příbuzní | Paul Kreisky (sourozenec) Jan Kreisky (vnuk) |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | politik, diplomat, advokát a válečný zpravodaj |
Ocenění | Řád proti šílené vážnosti (1961) Cena svobody (1975) Karl-Valentin-Orden (1980) Cena Džaváharlála Néhrúa (1983) velkokříž Vojenského řádu Kristova … více na Wikidatech |
Commons | Bruno Kreisky |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bruno Kreisky (22. ledna 1911, Vídeň – 29. července 1990) byl rakouský právník a politik židovského původu. Byl ministrem zahraničí (1959–1966), předsedou Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ) (1967–1983) a kancléřem (1970–1983).
Biografie
Narodil se ve Vídni do židovské rodiny původem z jihomoravských Dolních Kounic a v patnácti letech vstoupil do mládežnické organizace SPÖ. Vystudoval práva na Vídeňské univerzitě a druhou světovou válku přežil ve švédském exilu.[1]
Politické působení
Po válce se vrátil do Rakouska a obnovil svou politickou kariéru. V roce 1970 se stal prvním kancléřem židovského původu v historii Rakouska.[1] Jako ministr zahraničí i jako kancléř se snažil hrát úlohu zprostředkovatele mezi Izraelem a arabskými vůdci, jako byl Jásir Arafat, Anvar as-Sádát či Muammar Kaddáfí.[1] Jakožto velký odpůrce sionismu a hlasitý kritik Izraele však narazil na nedůvěru tohoto státu a příliš ve svém snažení neuspěl. Jeho důvěryhodnost v očí Izraelců také velice poškodil skandál, který se rozpoutal okolo některých členů jeho vlády, kteří se za druhé světové války zapletli s nacismem. Ten nakonec vyústil v ostrý střet mezi Kreiskym a „lovcem nacistů“ Simonem Wiesenthalem.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 144.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bruno Kreisky na Wikimedia Commons
- Osoba Bruno Kreisky ve Wikicitátech
- (anglicky) Kreisky.org – Biography
- (česky) ČT24 – "Král Slunce" Bruno Kreisky změnil tvář Rakouska
Ministři zahraničí Rakouska | ||
---|---|---|
Habsburská monarchie | Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804) | |
Rakouské císařství | Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867) | |
Rakousko-Uhersko | Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918) | |
První Rakouská republika a Rakouský stát | Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938) | |
Druhá Rakouská republika | Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021) |